Trať v Koksijde je postrachem cyklokrosařů ve světovém poháru. Jezdí se málo, v písku se spíše běhá, předjíždí se špatně. Na písečných dunách letos překvapivě zazářila jirkovská Martina Mikulášková, dojela si pro osmé místo, zatím nejlepší umístění v kariéře dvacetiletého talentu českého cyklokrosu.

Osmé místo v Koksijde je skvělý výsledek. Cítila jste už před závodem formu? Ve světovém poháru jste se letos pořád zlepšovala, ale osmé místo bylo asi nad očekávání.

Osmička je určitě nad očekávání (směje se). Vůbec jsem ani nepřemýšlela o tom, že na nejtěžší trati světového poháru dojedu osmá, že zajedu svůj nejlepší výsledek. Sama jsem překvapená (smích).

V Belgii jste se už po startu drala dopředu.

Odstartovala jsem dobře, někde kolem patnáctého místa, ve druhém už to bylo kolem jedenáctého. Postupně jsem se propracovávala.

Písek, zdá se, vám nevadil. Přitom čeští cyklokrosaři ho vůbec nemají rádi.

Jízda v písku je opravdu extrémně obtížná a od nás na to nejsme zvyklí, jezdíme na jiných tratích. Navíc, když jedete ve skupině, nejde předjíždět, musíte hledat tu správnou stopu. Jak zajedete mimo, ztrácíte. Ale v Koksijde jsem hodně získávala právě v běhu v písku, tam jsem měla nad soupeřkami navrch.

Další den jste byla ještě devátá na závodech Superprestige. Forma je výborná. Jaký je program v dalších dnech?

Teď odlétáme na Mallorcu za teplejším počasím na soustředění, potrénovat. A pak se jede národní pohár v Kolíně a Jabkenicích, potom už je republikový šampionát ve Slaném. Snad forma vydrží.

Ženy mají mistrovství republiky čtrnáctého prosince. Jaké umístění by vás uspokojilo?

Rozdáme si to s Pavlou Havlíkovou, která mě bohužel letos zatím pořád poráží. Ale pokud vydrží současná forma, mám šanci. Chtěla bych šampionát vyhrát (usmívá se).