Když jsem se s Václavem Soutnerem poprvé asi před deseti lety setkal v Chomutově herně Baníku Březenecká, vůbec mě nenapadlo, že je jednou z legend chomutovského stolního tenisu. Když pak o tři roky později vyhrál s mým synem Vojtěchem Vánoční turnaj dvojic v Žatci, už jsem o něm věděl hodně. Letos 10. července završil dnes třiapadesátiletý Václav Soutner z Chomutova 40 let aktivní hráčské dráhy a tak jsme se domluvili na rozhovoru. Václav hraje stále a závěr své bohaté a úspěšné sportovní kariéry prožívá od roku 2012 v oddíle KST Libědice. Stále mu to hraje výborně a patří do špičky celého krajského přeboru.

Kdy jste se stolním tenisem začal?

Ve dvanácti letech pod obětavým dohledem svého otce jsem začal hrát za TJ VTŽ Chomutov. Nejprve okresní přebor a postupem času jsem se vypracoval až do 1. ligy, kterou VTŽ Chomutov hrál.

Pak jste ale z Čech odešel?

Ano, deset let jsme působil v několika německých oddílech.

Po návratu jste přestoupil do oddílu TJ Baník Březenecká Chomutov.

Tady jsem hrál převážně třetí ligu se synem Václavem a trénoval mládež až do roku 2012. Několikrát jsem si také zahrál na Mistrovství Evropy veteránů ve stolním tenisu a to v Itálii , Slovensku a Chorvatsku. Pak jsem se přestěhoval do Libědic, kde hraji dodnes.

Co vás na stolním tenise po tolika letech ještě baví?

Jsem soutěživý typ a obzvlášť teď je to soutěžení s mladými hráči. Když se daří, tak to člověku dělá radost.

Co na dnešní mladé hráče platí?

Mojí výhodou je, pokud mladí hráči vědí kdo jsem a co mám za sebou. Psychika hraje u stolního tenisu velikou roli. Když proti takovému hráči nastoupím, už je to pomalu tak, jako bych vedl 2:0 na sety.(smích)

Chtěl jste někdy se stolním tenisem skončit?

Nikdy, ale měl jsem takové období, když mi umřel otec, ale to spravil čas.

Na co ve své dlouholeté sportovní dráze nejraději vzpomínáte?

Na dobu kdy fungoval klub v TJ VTŽ Chomutov. Na dobu, kdy jsem se to začal učit a postupně šel nahoru z nižších do vyšších soutěží až do první ligy. Byli jsme tehdy v oddíle skvělá parta. Učili nás nejlepší trenéři. U mě konkrétně pan Zdražil, Svoboda a Jarda Zoubek. Začínal jsem ve 12. letech a v 17. letech už jsem si zahrál první ligu. Chomutov měl tehdy v kraji ve stolním tenisu dominantní postavení. Až daleko za námi byly ostatní kluby v kraji. Ta doba už je ale nenávratně pryč a už se asi nikdy nevrátí.

Na jaké úrovni je podle vás dnes stolní tenis na Chomutovsku?

V dnešní době je určitě pro diváky stolní tenis zajímavější. Díky tomu, že se hraje na malé sety do 11 míčů, tak můžou i slabší hráči překvapit a porazit favorita. Pokud jde o Chomutovsko, tak v současné době tu špičkové hráče nemáme. Za nás byl Chomutov špička v kraji a výrazně jsme ostatní kluby v kraji převyšovali. To už dnes není.

Může u nás vyrůst hráč, který by patřil k Evropské, nebo dokonce světové špičce?

Myslím že našemu tenisu v současné době schází srdcaři. Za nás to byl Milan Orlowski, Marie Hrachová, nebo Jindra Panský. Proto se dnes nikdo na evropskou špičku není schopen dostat. Z mladých hráčů je podobný typ Tomáš Polanský z Ústí nad Labem, ten na to má i povahu, tak možná, ale jinak nevím.

Mají u nás děti vůbec o stolní tenis zájem?

Málo kdo z dětí u toho vydrží. Stolní tenis se zdá být strašně jednoduchý, ale hrozně dlouho trvá, než se to člověk naučí. Většina z nich proto brzy odejde, protože je nebaví stále prohrávat.

Proč světu vévodí převážně asijští hráči?

Je to v přístupu k tréninku a v podmínkách. Tady hráči trénují osm hodin denně a Evropě to nikdo nevydrží. Pokud vím, tak v Číně zkoušel trénovat Seifert z Ústí nad Labem a vrátil se s tím, že se to tam nedá vydržet. Myslím si, že takový hráč, jako byl Švéd Waldner, který pravidelně v 90. letech čínské hráče pravidelně porážel, tady není a asi jen tak nebude. Když hráči Číny proti němu nastupovali, tak jim trenér neměl co poradit. Četl jsem v jednom článku, že před zápasem trenér svému hráči řekl: „Hraj jak to přijde".

Je ještě něco, čeho by jste chtěl ve stolním tenisu dosáhnout?

Rád bych si ještě zahrál na nějakém mistrovství světa a Evropy veteránů a něco tam uhrál.