O minulém víkendu jste předal poháry pro vítěze již 20. ročníku letní ligy. Co se vám honilo hlavou?
Miloš (Miloš Matlach – spoluzakládající člen CHLMF pozn. red.) mi říkal, že byl dojatý. A já to cítil úplně stejně. Nikdy by mě nenapadlo, že u toho zůstanu dvacet sezón a bude to takhle fungovat.

Jak se soutěž za dvacet let změnila?
Musím říct, že jsme se dostali s organizací, zázemím a tím vším tak daleko, že se dá hovořit o tom, že už to děláme jako profesionálové.

Co bylo na samotném počátku?
Když jsme začínali, měli jsme svůj tým FC Krušnohor. Nebyla ale soutěž, kterou bychom mohli hrát. Tak jsme si ji založili (úsměv).

Kde jste sháněli první soupeře?
Soutěž v malé kopané v Chomutově existovala již za minulého režimu pod hlavičkou SSM. Ta padla s režimem a nějaké roky se nehrálo. My jsme tehdy oslovili bývalého předsedu Kamila Hespodárika (současný sekretář OFS). Získali jsme od něj seznam vedoucích mužstev z poslední sezóny, takže jsme oslovili vedoucí, udělali schůzku a začali shánět hřiště. První ročník začal za účasti osmi týmů na hřišti dnešního AFK LoKo.

Jak rychle se začala liga šířit do větších rozměrů?
Nabalovalo se to postupně. Už ve druhé sezóně jsme měli sedmnáct týmů, o další rok už jsme museli soutěž rozšířit na dva stupně. Když jsme stěhovali ze hřiště u Moniky do Cihlářské, už byly čtyři ligy tak jako doposud. Navíc se hlásí noví zájemci, což je jedině dobře.

Nastaly během historie CHLMF nějaké vážné komplikace?
Největší komplikace jsou vlastně od začátku se hřištěm. Od začátku jsme sháněli, kde budeme hrát a nebylo to jednoduché. Od druhého ročníku jsme hráli na hřišti v Jiráskově ulici, po několika sezónách u Moniky, v Jirkově na 3. ZŠ… až jsme dostali nabídku ze sportovního areálu Duha. Tam se hraje osm let a jsme tam maximálně spokojeni. Jen s povrchem se bude muset něco dělat, protože má toho už hodně za sebou. Věřím, že se povede hřiště zrekonstruovat, ikdyž víme, že to stojí hodně peněz. Je to naše dobré domácí prostředí.

Za jakých okolností vznikla zimní liga?
Svaz sálové kopané s předsedou Jaroslavem Haškem se v roce 1999 rozhodl ukončit své působení. Hlasování ze dvou kandidátů na následovníky jsme vyhráli my a v soutěži pokračovali. Zhruba od roku 1998 jsme spolu s učiteli navíc pořádali i žákovskou ligu, kterou jsme obnovili před dvěma lety.

V loňské sezóně zimní ligy nastoupilo celkem 72 týmů v šesti soutěžích. Není to už přece jen víc starostí, než zábavy?
Trochu ano. Ale okolo CHLMF je spousta lidí, kteří se na tom podílejí. Ve výboru nás je deset a vše si rozdělíme. Máme také dobrou partu rozhodčích a vycházíme skvěle také s oběma halami ať už té chomutovské nebo té ve Spořicích. Bez podpory našich partnerů a sponzorů bychom ale nemohli soutěž pořádat na takové úrovni. Všem těm výše jmenovaným chci za jejich čas a podporu poděkovat. Nejlepším oceněním naší práce je pro nás slyšet kladné ohlasy.

Neměl jste přece jen někdy chuť, jak se říká, se vším praštit?
Bylo období, že po každé sezóně. Bavilo mě, když mě kluci ukecávali, abych nekončil (smích).Vážně jsem chtěl končit jen jednou. Nyní bych chtěl vydržet ještě alespoň těch pět let do čtvrtstoletí. Když mě v tom bude rodina nadále podporovat, práce a zdraví mi to dovolí a hlavně budu mít kolem sebe skvělé lidi jako dosud, určitě to vyjde.

Napadá vás, kdo by jednou mohl být vaším následovníkem?
Třeba to bude můj syn. Zatím chodí pomáhat na služby, uvidíme do budoucna, jestli by ho to bavilo nebo ne. Člověk to musí mít rád. Není to jen fráze ale skutečnost. Takových funkcionářů a hráčů je kolem mě velká řada. Nedělají to pro slávu nebo peníze, ale proto, že to mají rádi. Já jsem jen jako předseda víc vidět.

Za dvacet let se liga ohromně rozrostla. Může kvést i nadále?
Vždy se dá něco zlepšovat a liga se může říšit dál. Hlavně to chce stále lákat nové a mladé hráče. Zahrát si prakticky může každý, tak proč by měli někde zahálet. Stačí vytvořit partu kluků a přihlásit se. Podobně je to i s rozhodčími, rádi dáme šanci mladým. Ti starší tu nemůžou být věčně. Omlazení bychom navíc uvítali i my ve výboru. Soutěž by dostala třeba nové nápady, nový pohled.

Přežije CHLMF dalších 20 let?
Já věřím, že ano. Chce to ale strhnout ty mladé, aby neseděli jen u počítače. Je super zahrát si, vyhrát či prohrát, potom to rozebrat a mít partu, která se schází. Jestli u toho budu i já, toť otázka. Ale jsem na to dost velký blázen a následovníka stále ještě nemám.

Chtěl byste na závěr svým kolegům ze soutěže něco vzkázat?
Určitě bych chtěl poděkovat všem funkcionářům a rozhodčím, kteří se výboru za těch dvacet let vystřídali za jejich přínos pro rozvoj soutěže. Někdy to nebylo lehké, ale společně jsme vše dovedli až tam, kde jsme teď.