Jde o brankáře, který téměř celou kariéru byl profesionálním hráčem. Házenou se živil. Zkusil si zahraniční angažmá, hrál v Německu i ve Švýcarsku. Nejen o Vánocích teď Galia mluví v rozhovoru pro Deník.

Vyhovuje vám spolupráce s hlavním trenérem Romanem Jelínkem a jeho asistentem Martinem Hribem?
Ano, vyhovuje. S Martinem se známe už z dřívějška. Hráli jsme spolu. A Roman je mladý ambiciozní trenér. Já ho respektuji a on respektuje mě. Myslím, že naše spolupráce je úspěšná. Ale oni jsou hlavní trenéři, já jsem pouze trenér brankářů.

Jste trenérem brankářů, jak probíhají tréninky, jsou něčím specifické?
Je to na domluvě s trenéry. Vždycky řeknou kolik mám času s nimi pracovat sám a kolik času odtrénují s týmem. Se mnou se jede gymnastická příprava a také třeba reflexy. S týmem to probíhá tak, že třeba na ně spoluhráči střílí.

Co byste nám řekl o vašich gólmanech? Jaký je Jan Hrdlička a Jiří Günl?
Oba jsou velmi talentovaní. Jsou to parťáci. Hrozně se projevuje, že to jsou velcí kamarádi, přejí si navzájem.

Říká se, že brankáři jsou jiní, souhlasíte s tím?
Určitě. Kdo normální by do té branky vlezl. Jenom magoři jako my, tam vlezou(smích).

Jaký to je pocit, když jdete chytat?
Občas si říkám, proč tam v mém věku ještě lezu (smích), ale dokud bude držet zdraví a bude mě to bavit, tak proč bych nemohl chytat. Jsem jako Jarda Jágr.

V Hranicích jste chytil deset vteřin sedmičku a Lovosice díky vám vyhráli 24:23…
Deset vteřin mě trenéři poslali do branky na sedmičku. Jsem rád, že jsem ji chytil, ale tohle se vůbec nemělo stát. My jsme měli vyhrát minimálně o sedm gólů, ne se tahle trápit až do samého závěru.

Vy víte, jaké to je, když je sportovec naprostým profesionálem, že?
Je to úplně jiné, než když jste pouze poloprofesionál. Trénuje se několikrát denně. Není to tak, že jdete unavený po práci ještě trénovat. I ty platy jsou jiné.

Působil jste ve Švýcarsku i v Německu, musel jste se učit němčinu nebo jste ji už uměl?
Učil jsem se za pochodu. Byl jsem na jazykovém kurzu a koukal jsem na různé programy na německých televizních kanálech. V kabině jsem byl jediný cizinec, takže mi nezbylo nic jiného, než se němčinu zkrátka naučit.

Váš bratr také hraje házenou, že?
Ano, Martin hraje na postu brankáře v Polsku, bohužel je momentálně zraněný.

Těšíte se na Vánoce?
Kdo by se netěšil? Sejdeme se vždy celá rodina. Já pojedu spolu s mým bratrem na Slovensko, tak jako každoročně.

Dáváte si bramborový salát a řízek. A budou si ho moci dát i hráči Lovců?
Samozřejmě, to je taková tradice. Ani hráčům to nezakazujeme.

Novoroční předsevzetí si dáváte?
Dávám.

Jaké?
Abychom byli já i moje rodina celý rok zdraví a šťastní.

A co třeba koledy, zpíváte nebo jen posloucháte?
Koledy mám rád, ale nechtějte po mě, abych je zpíval.

Na pohádky koukáte?
To k vánocům prostě patří, z pohádek mám já osobně nejraději Tři oříšky pro Popelku.

Jakub Vítek