K Andrtové jako první přispěchal nejbližší pořadatel, ale hned jako druhá u ní byla kamarádka z Ústeckého kraje. Eliška podlezla nejbližší plot a snažila se dostat Annu z dojezdové zóny, protože do finiše mířili další závodnice. Andrtová to nakonec zvládla sama, ale na nohách vydržela jen chvíli.

„Viděla jsem, že tam ležela a nemohla se zvednout, takže jsem se o ní začala bát. Chvíli jsem přemýšlela, jestli tam vůbec můžu, ale pak jsem podlezla plot. Ze začátku vypadala, že je v pohodě. Pak ale začala padat a nemohla sama na nohy, to už jsem se bála, aby to nebylo něco vážného,“ popisuje nepříjemnou událost Eliška.

Následovalo dlouhé čekání na horskou službu, při kterém se Eliška snažila pomoct všemi možnými způsoby. Svou kamarádku neustále utěšovala a snažila se jí zahřát svou bundou. Pomáhala až do té chvíle, než ji převzala horská služba. Kdyby ale mohla, určitě by jela s ní. „Známe se od doby, kdy jsme začaly lyžovat a vždy spolu trénujeme. Samozřejmě bych šla pomoci také soupeřce z jiného kraje, je to správná věc.“

Snowboardista Filip Mareš.
Pro mamku olympioničku! Snowboardista Mareš jí bronzem vykouzlil úsměv na tváři

Samotná Eliška má ale za sebou také nepříjemné zranění, protože zažila nepříjemný pád při nedávném tréninku v Itálii. „Rozřízla jsem si nohu, takže to mám ještě zašité a trochu jsem se obávala, aby se to tady ještě nezhoršilo. Lyžování mě ale moc baví a takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít.“

Vzhledem k okolnostem se nabízí otázka, jestli lyžování není příliš nebezpečným sportem. Pokud chcete jet na hraně svých možností, musíte riskovat a když se něco nepovede, mohou z toho být dost nepříjemné následky. „Při jízdě se samozřejmě snažím strach z pádu potlačit, nemyslet na to nejhorší, co by se mohlo stát,“ vykládá své pocity Eliška.

Autor: Lukáš Miha