Smlouva? Není potřeba! Trenér vicemistrů pokračuje na podání ruky

„Budeme se za Děčín rvát do roztrhání těla. Nesmíme žít z úspěchů minulosti. Do nové sezony musíme jít s pokorou a velkou hladovostí,“ přiznal Tomáš Grepl v rozhovoru pro Deník. Válečníci odstartují sezonu dnes, když doma od 18 hodin hostí Pardubice.

Váhal jste dlouho při prodloužení vaší smlouvy v Děčíně?
Neváhal. Já to mám nastavené tak, že pokud je o mě někde zájem, tak rozhodně nemám v úmyslu odcházet někam za lepším. V Německu jsem si vyzkoušel, jak je ten trenérský chleba těžký. Přál bych všem trenérům, aby si to vyzkoušeli. Mám tady skvělé podmínky, každý se ke mně chová slušně. Já se to snažím klubu vracet tím, že tým co nejlépe připravím, aby mohl dosahovat co nejlepších výsledků.

Na jak dlouho máte smlouvu?
Řeknu to upřímně. S Lukášem Houserem (GM BK ARMEX Děčín – pozn. autora) jsme si podali ruku. Takhle to děláme od mého příchodu do Děčína, takže žádnou smlouvu nemám. Sedm let jsem fungoval na podání ruky v USK, tři roky v Německu. Měl jsem štěstí, že jsem potkal kluby, pro které smlouva nebyla důležitá.

FOTO, VIDEO: Válečníci chtějí hrát o medaile. Jak se změní jejich hala?

Pavel Budínský strávil v Děčíně patnáct let. Může se to stát i vám?
(smích). To si úplně nemyslím. Pavel Budínský tady odvedl obrovskou porci práce. Patnáct let? To číslo pomalu neumím ani napsat. Já jdu z měsíce do měsíce. Jsem rád za každou chvilku, co tady můžu strávit. Není to fráze. V tuhle chvíli si neumím představit, že kdybych tady skončil, že bych v basketbalu dál trénoval.

Minulá sezona byla z pohledu Děčína vynikající. Ale co bylo, bylo…
Přesně tak. Možná mi nebudete věřit, ale pro mě to skončilo posledním zápasem v Opavě. Pak jsem se snažil odfrknout, odpočinout od hráčů, od basketbalu. Když jsme se domluvili s Lukášem na pokračování, tak jsem hned myslel na novou sezonu. Ale jinak jsem se snažil zregenerovat a dobít baterky s rodinou a se psem na chalupě. Fungoval jsem normálně, jako obyčejný člověk. Budeme se ale snažit, aby tahle sezona byla minimálně tak kvalitní, jako ta poslední.

Změnila se bolest po prohraném finále s odstupem času v hrdost?
Já jsem byl hrdý hned po čtvrtém finálovém zápase. Na naše hráče bych nemohl říct špatného slova. Nechali tam úplně všechno. Obětovali své zdraví, energii, nasazení. Všechno dělali pro Děčín, tak by to mělo být. Trochu hořkosti tam určitě zůstalo, díky tomu nám ale zůstává motivace do nové sezony. Chceme se pokusit navázat na naše výkony a věříme, že s tím přijdou i dobré výsledky.

Hegemonie Nymburka v minulé sezoně skončila. Všechny týmy zjistily, že se proti němu dá hrát a dokonce vyhrát…
Nám to vlilo novou krev do žil. Zjistili jsme, že se dají porazit a nebo vyřadit z play-off. Věříme tomu, že dokážeme hrát s Nymburkem opět vyrovnané zápasy. Doufám, že ten basketbalový boom v Češku bude pokračovat. Dojdeme k tomu jenom díky zodpovědným výkonům. Slogan české federace „Předem nevíš“ byla trefou do černého. Liga byla vyrovnaná a zajímavá, navíc přilákala hodně diváků.

Finále se nově bude hrát na čtyři vítězné zápasy. Je to podle vás dobře?
Určitě je to dobře. Na konci prostě musí vyhrát ten nejlepší. Sezona není o individuálních výkonech jednotlivých hráčů. Tým musí fungovat na bázi dlouhověkosti. Proto je naprosto v pořádku, že se finálová série hraje na čtyři vítězní zápasy.

Pojďme ještě k Nymburku. Je pravda, že máte v tamní mládeži oba syny?
Ten starší hraje za Basketbalovou akademie Nymburk. Druhý ještě ne, je ještě menší. Ale pravděpodobně tam skončí. Jsem trochu rozpolcený, ale dokážu se odlišit co je BK ERA Nymburk a BA Nymburk. Je to jiná úroveň basketbalu. Rozhodně mě to nezatěžuje, jsem s tím úplně v pohodě.

Grepl: Lukáš Houser mi zavolal, když jsem byl doslova chodící mrtvola

Bylo i na mládežnických týmech cítit, že Nymburk ztratil své pozice?
Ten tlak určitě dopadl i na mládežnický program. Nálada klubu se změnila, těch vyhraných zápasů prostě tolik nebylo. Na druhou stranu to pro ně může být dobře. Co jsem četl jejich vyjádření, tak je vidět, že jsou velmi hladoví.

Jak tam na vás vůbec reagují?
Na mě reagují v pohodě, já to mám stejně. Co se týče basketbalového hřiště, jsem intenzivnější typ. Ale mimo něj bych sám sebe nazval mazlíkem. (smích).

A co na to manželka?
Ta by vám řekla to samé. Má to se mnou složité, ale zvládá to výborně. Za to jí patří velké poděkování.

Může Děčín zopakovat poslední historickou sezonu?
Věřím tomu, že ano. Musíme ale říct, že se nám povedlo vyhrát mnoho těsných zápasů. Ta linie úspěchu a neúspěchu je velmi tenká. Hrálo tam roli plno faktorů. Je pravda, že nám plno věcí nevycházelo, naštěstí nám více věcí vyšlo. Bude to samozřejmě hodně těžké. Ale slibuji, že za Děčín odevzdáme úplně všechno. Uvidíme, na co to bude stačit.

Překvapil vás odchod Ty Nicholse?
To překvapilo asi úplně všechny. Osobně jsem zklamaný z toho, že nešel do lepší soutěže. Dokonce mi volal trenér z italské ligy a ptal se na něj. Realisticky bych ho viděl v maďarské nebo polské lize. Prostě jsem věřil, že udělá další krok, aby prodal svůj basketbalový talent. Na druhou stranu je pro naší ligu dobře, že tady zůstal tak kvalitní hráč.

Dokážete ho nahradit?
Tohle bude těžká situace. Ty je hodně specifický a pohybově nadaný hráč. V lize tady dlouho nebyl takový typ. Věřím, že to ale dokážeme. Na post rozehrávače přišel Tadeáš Slowiak, na pozici centra pak Michael Cubbage a máme taky nového centra Maksima Šturanoviče. Věřím, že máme útočnou kvalitu a nahradíme body, které tady obstarával právě Ty.

Zklamalo vás, že přešel právě do Ústí nad Labem?
To je basketbalový život. Hráči jdou tam, kde mají lepší podmínky. My jsme nebyli schopni takové nabídce konkurovat. Rozhodně se na něj nezlobím. Je mu 26 let a moc dobře ví, že ta kariéra není nekonečná. Už je v rozhodovacím procesu, kdy se přiklání k lepší finanční nabídce. Já jsem vděčný za to, že tu odehrál dvě skvělé sezony. Do budoucna mu přeji hodně štěstí.

Co máme očekávat od vzájemných zápasů s Opavou? Finále play-off bylo hodně emotivní, to samé se dá říct o nedávné bitvě o titul ve Federálním poháru…
Opava udržela mančaft pohromadě a nabrala další kvantum zkušeností. Zbavili se Dylana Carla, který jim do toho moc nezapadl. Na jeho pozici přivedli Pecháčka s Puršlem, takže budou ještě silnější. Navýšili rozpočet na 30 miliónů, to jsem docela koukal. Pro nás to znamená jenom jediné. Zápasy s Opavou budou hodně intenzivní a my se budeme snažit jí pokaždé porazit.

Může právě Opava trvale prohánět Nymburk, který minulý rok vyřadila z poháru i play-off?
Určitě může. Má kvalitní kádr, který je dlouhou dobu pohromadě. Můžou hrát takřka poslepu. Bylo to vidět právě ve finále Federálního poháru. Takových dvacet minut jsme s nimi mohli hrát, ale dalších dvacet nás právě díky té sehranosti hodně rozebrali. Rozhodně nemůžeme dělat tak triviální chyby, jaké jsme předvedli v Levicích. Musíme se z toho poučit.

Čím to je, že Děčín to ve skromných podmínkách dotáhne často tak daleko?
Tady se projevu práce pana Chrastného a pana Šťastného. V podstatě jsou to velcí šéfové. Na to navazuje Lukáš Houser, který kráčí v jejich šlépějích. Lukáš je z mého pohledu ta správná osoba, které tomu dokáže dát směr. Dokáže vhodně doplnit tým a najde si k sobě lidi, kteří odvádějí neskutečné penzum práce. Skvělé je, jak dokáže vtáhnout do dění v klubu lidi zvenku. Jako třeba Matěj Svoboda, který tady neskutečně pookřál a dokonce se dostal do reprezentace. Pro nás je to skvělá vizitka. Všichni jsou ochotni se rvát za Děčín do roztrhání těla. Vy oslavujete hráče, ale obrovský dík patří právě těm lidem v zákulisí, kteří se na úspěších podílejí velkou měrou.