Ten největší dárek si rozbalila už před Vánocemi. Chomutovská znakařka Simona Baumrtová obhájila evropský bronz, na který po pár dnech navázala šesti českými tituly. „V létě se mi tolik nedařilo, ale v zimě jsem si všechno vynahradila,“ září teprve dvacetiletá blondýnka, která by měla být největší českou plaveckou nadějí na olympiádě v Londýně. „V Londýně jsem ještě nikdy nebyla, jenom na letišti. Už v sedmnácti jsem měla šanci dostat se na olympiádu do Pekingu, ale tehdy to ovlivnily zdravotní komplikace,“ říká Baumrtová, které chybí k splnění limitu tři desetiny.

Simono, prožila jste velmi úrodnou sezonu. Kterých ze svých mnoha úspěchů si nejvíce ceníte?

Hodně si vážím českého rekordu na 50 metrů znak. Bývalý český rekord 27,06 držela Ilča Hlaváčková a byl to i evropský rekord na poměrně dlouhou dobu. Moc si vážím těch časů, které se mi povedlo zaplavat teď v zimě a vykompenzovat si to léto, které se mi moc nepovedlo.

Pojďme k vašemu úžasnému vystoupení na víkendovém mistrovství ČR. Bylo pro vás složité namotivovat se na tuzemský vrchol krátce po úspěšném mistrovství Evropy?

Na mistrovství Evropy jsem medaili vyhrála v sobotu a v neděli jsem ještě měla svoji hlavní disciplínu. Hlava už se tolik nesoustředila na tu dvoustovku, takže se to moc nepovedlo. Stejné to bylo i před rokem v Eindhovenu. Hned po návratu jsem musela do školy, takže do Chomutova jsem přijela až ve středu. Motivaci jsem ale měla velkou, protože to byl poslední domácí šampionát. Hrozně jsem se na to těšila. Měla jsem hodně disciplín, samozřejmě znakové, ale i plno doplňkových. Těšila jsem se, že bych v té top formě mohla zaplavat slušné časy, a to se povedlo.

No, bilance šesti titulů a jednoho stříbra je víc než slušná…

(Úsměv) Jsem maximálně spokojená. Trošku mě trápí to druhé místo na padesátce motýl, ale Aneta Pechancová, která vyhrála, zaplavala výborný čas, protože se přiblížila na dvě desetiny českému rekordu. Celkově všechny výsledky na mistrovství republiky byly hodně kvalitní, někdo si překonal i čas z Evropy. Myslím si, že i organizace Chomutova byla výborná.

Víte o někom, kdo by v minulosti dokázal získat na českém šampionátu víc medailí než vy?

Máme stejnou bilanci s Honzou Šeflem. Spíš je to rarita, protože hodně plavců se na republikových šampionátech soustředí hlavně na své disciplíny. Myslím si, že já už to asi nebudu víckrát opakovat. Na druhou stranu musím říct, že jsem nebyla až tolik unavená jako ve Štětíně, protože to psychické vypětí je nižší než na mistrovství Evropy.

Také česká konkurence není na tak vysoké úrovni…

Určitě. Platí to hlavně u holek. Bára Závadová nebo já nemusíme ráno plavat naplno, protože nám stačí volnější časy. U kluků je to trošku náročnější, těch je na osm finálových míst víc. My holky se ráno můžeme, jak se říká, koupat (smích).

Jak strávíte přelom roku? Budete po náročné sezoně odpočívat?

Studuji FTVS obor fyzioterapie na Karlově univerzitě a v týdnu před Vánocemi mám tři zkoušky. Od pondělí začínám trénovat jednofázově a od ledna už dvoufázově. Přelom roku ale strávím tak nějak v jídle (smích).

Jak bude vypadat příští rok, který je olympijským? Jaké jsou před Londýnem vrcholy?

Sezona nám začíná hned v lednu a příprava bude směřovat hlavně k mistrovství Evropy v Antverpách, které se koná na konci května. Tam bude nejvyšší čas splnit olympijský limit. Na ten nejtvrdší mi chybí tři desetiny na dvoustovce, takže nějakou jistotu, že bych měla jet do Londýna, už mám. Ale pořád je ta stoprocentní jistota lepší, tak se budu snažit ten tvrdší limit splnit. Teď se změnil systém kvalifikace. Už to nevybírá Český svaz, ale mezinárodní federace FINA, takže ta kvalifikace je o něco těžší, než byla doposud. Když někdo splní jen ten lehčí limit, vůbec nemá jistotu, že na olympiádu nakonec pojede.

Vaše kolegyně z reprezentace Závadová a Chocová už splnily olympijský limit na mistrovství světa v Šanghaji. Vám se ale letní šampionát v Číně vůbec nevydařil…

Do Šanghaje jsem jela s vysokými ambicemi a pak jsem tam dostala facku. Zaplavala jsem opravdu špatně, a navíc jsem ještě musela v Číně zůstat dva týdny na světovou univerziádu. Byla jsem z toho hodně špatná. Začátek sezony byl psychicky hodně náročný, znak mi vůbec nešel, a tak jsem musela plavat něco jiného. Postupně jsem se do toho dostávala, hodně mi pomohlo i soustředění v Nymburku. Dá se říct, že zima vylepšila léto.

Evropskou špičku se vám daří prohánět. Co chybí k tomu, abyste dohnala i světovou elitu?

To se teprve uvidí. Tuto zimu jsme trošku změnili systém vyladění a budeme to zkoušet i na ten letní vrchol. Uvidíme, snad se jim přiblížím. Na loňském mistrovství světa v Dubaji jsem byla šestá, takže ta světová špička není zas tak daleko. Hodně se to vyrovnává, už tam nejsou jen individuality.

Jaký cíl máte vytyčený pro olympiádu, která by vám neměla uniknout?

Dostat se do finále je snem asi každého. Myslím si, že obrovským úspěchem bude už jen semifinále, protože v Pekingu se do něj nikdo z našich nedostal. Hlavní prioritou je se tam vůbec dostat. Teoreticky už bych měla mít účast jistou, ale stoprocentní jistota je nade všechno.