Sto devadesát tři centimetry vysoká hráčka za svou postavu vděčí genům. Rodiče jsou vysocí oba, táta, dříve známý fotbalista, narostl do výšky dvou metrů. A Naďa své vrstevnice převyšovala už v útlém věku. „Jednou jsme s mamkou v obchodním domě potkali pána, tehdy jsme ho neznaly, a on povídá: ´Vy máte ale vysokou dceru, přijďte s ní na basketbal´. Tak jsem začala v Mostě hrát.“
Postupem času se Naďa Salačová dostala do reprezentace, kde působila v kategoriích U16 až U20 a za Českou republiku hrála i na letní univerziádě. V šestnácti přestoupila do USK Praha a ve VŠ Praha, které působily jako B tým USK, si poprvé zahrála ŽBL. „Tehdy pod panem Sýkorou jsme ještě nebyli top tým, ale já jsem si zahrála dost. Ve druhé sezoně za pana Tremla jsme skončili třetí. To jsem si zahrála taky, ale moje minutáž už nebyla tak vysoká.“ Další kroky Nadi Salačové vedly do Karlových Varů, odkud potom kvůli studiu vysoké školy odešla na dvě sezony do Nymburka. V obou týmech ŽBL přitom nastupovala v základní rotaci.
Po konci v Nymburce začala v Mostě trénovat holky a před sezonou 2017/18 kývla na nabídku Levhartů jít hrát 2. ligu do Chomutova. „Je to blízko, takže i s ohledem na logistiku jsem to ráda přijala,“ doplňuje ke svým začátkům v Chomutově Naďa Salačová. Před právě skončenou sezonou začala s sebou dokonce vozit své mostecké svěřenkyně. „V Mostě se nám nepodařilo složit tým. V šesti zbývajících hráčkách jsem ale cítila potenciál a nechtěla jsem je nechat nehrát. Tady tým byl, ale viděla jsem, že potřebuje doosvěžit. Dohodla jsem se s vedením Levhartů a holky přestoupily do Chomutova. Nakonec to do sebe zapadlo a pomohlo k třetímu místu v Národním finále U13.“
Jednou z Nadiných původních svěřenkyň je její sestra Ela. Nabízí se srovnání obou sester. „Já jsem byla vždycky o deset centimetrů vyšší než ostatní hráčky, takže jsem si říkala, proč se mám učit driblovat, když to stejně nikdy nepoužiju,“ směje se Naďa. „Ela tak vysoká není, takže se musela naučit všechno a také zvládá všechny pozice. Je prostě basketbalově komplexnější.“
Pětadvacetiletá pivotka Levhartic u trénování děvčat zůstane, teď se však v mysli víc zaobírá nejvyšší ženskou soutěží: „Moc se těším a jsem ráda, že to budu mít blízko, bude to pohodlnější. ŽBL v Chomutově bude přínosem nejen pro všechny holky, které v našem klubu vyrůstají, ale pro celý Ústecký kraj.“
Stanislav Král