Důvody, proč se Levharti nepřihlásili do NBL, jsou všeobecně známé - chybějící finance. Je to takový problém, sehnat peníze na nejvyšší basketbalovou soutěž?

Peníze momentálně nejsou, dlouhodobě nás podporovaly město a Severočeské doly. Bez jejich podpory bychom vůbec nemohli hrát. Ani bychom nevyběhli. Ale chybí další sponzoři.

Kdo byl dalším sponzorem a jak se vůbec sponzoři shánějí?

Dalším sponzorem byla moje firma. Ta vydělává, přesvědčil jsem společníky, abychom tam dávali peníze. Pak to jsou známí, kteří jsou na různých pozicích. Vysvětlujete jim, že basket je supr sport, ale potřebuje peníze. Od někoho peníze dostanete, od někoho ne. Když ale ten člověk odejde, ztratíte např. 700 000,- Kč. I to se mi stalo. To byla pro klub jako Levharti Chomutov strašná rána. Pak ještě chodíte za kamarády, kteří se Vám ale začnou časem vyhýbat, protože si řeknou: „Už je tady zase Řápek, bude chtít prachy na basket." A momentálně je situace špatná. I ti, co dávali peníze, mají své starosti. Někteří musí propouštět a peníze pak chybí.

Kolik byl rozpočet Levhartů ve dvou sezonách v NBL?

Rozpočet na sezonu byl 4 - 5 milionů. Ale nestačilo to.

Sportovní ředitel NBL Zdeněk Ringsmuth ocenil přístup Levhartů, že jste nešli do NBL bez zabezpečených peněz. Nemohli jste shánět peníze během sezony?

Samozřejmě, ale takové dobrodružství nechci dělat. Nechci v listopadu jít na město a říkat: „Pane primátore, potřebujeme milion do konce roku, jinak nebudeme hrát." Zabezpečení týmu, to nejsou jenom hráči. To je spousta věcí kolem, prakticky by lístek na basket měl stát 300,- Kč.

V médiích se objevila zpráva, že máte dluhy ještě z minulé sezony. Jak to je?

Dlužíme 200 000,- Kč, které zaplatíme do konce prázdnin. Ale myslím si, že na podzim se objeví v „Mattonce" týmy, které budou mít problém s rozpočtem. Spousta klubů za sebou vláčí 5 - 6 milionů dluhů. Hráči u některých týmů neviděli devět měsíců výplatu, to se u nás nestalo.

Jak funguje sponzorování v zahraničí? Máte zkušenosti z Německa, jde to porovnat?

Tady se už další sponzoři nenašli, což je škoda. V Německu ve městě, které hraje druhou nejvyšší soutěž a velikostí je srovnatelné s Chomutovem, mají kolem 120 sponzorů, kteří dávají od 2 000,- do 30 000,- Euro. A pravidelně je vyprodáno, chodí tam 2 500 fanoušků. To je neporovnatelné.

Peníze na provoz Levhartů jste sháněl do poslední chvíle. Chyběly 2 - 3 miliony, co v porovnání s hokejem není mnoho. Ve středu jste byl ještě u primátora. Město už nemohlo pomoct?

Ve středu jsem nebyl u primátora žádat o peníze, byl jsem mu oznámit, že tým dospělých v NBL končí. Nechtěl jsem, aby se to dozvěděl z novin. Musím zopakovat, že město a doly nás podporovaly dlouhodobě.

Mezi sportovní veřejností se konec týmu dospělých rovná konci basketbalu v Chomutově. Vám se ale povedlo vybudovat mládežnické týmy, které se dostaly na republikové šampionáty. Jak to vůbec bude s mládeží?

Basketbal v Chomutově nekončí, basketbal pokračuje dál. Máme 150 dětí, které jsou v mládežnických kategoriích. Máme juniory, kteří hrají špičkové soutěže. Když nám to nerozeberou centra, můžeme to opět někam dotáhnout. Je to otázka vývoje. Musíme se pokusit vybudovat v Chomutově sportovní centrum. Sto padesát dětí se netoulá po ulicích, to není málo. Akorát ta třešnička na dortu tomu bude momentálně chybět.

Kolik stojí Levharty basketbalová mládež?

To neumím teď odhadnout. Podmínky fungování klubu se zásadně změní. Zmizí pronájmy v hale, kde jsme měli vlastní kabinu, dále byty, kanceláře, billboardy. To všechno budu ukončovat příští týden. Pak si sedneme a spočítáme, kolik hodin mládež stráví v hale. Trenéři předloží tréninkové plány. Podle toho se zařídíme.

Zámysl je takový, aby se mládež udržela v Chomutově dlouhodobě?

Ano, chceme hráče vychovávat. I proto jsme ukončili fungování týmu dospělých, aby zůstaly peníze na mládež. V listopadu by se totiž mohlo stát, že by nebyly peníze na dospělé ani na mládež. Chtěli bychom získat statut tréninkového centra mládeže. To bude úkol pro Tomáše Eisnera.

Takže Tomáš Eisner zůstává pracovat pro chomutovský basketbal? Měl nabídku dělat asistenta v „Mattonkovém" týmu. Jak to s ním ve skutečnosti vypadá?

Ano, Tomáš Eisner zůstává. Má sice nálepku trenéra z chudého klubu, ale můj názor je, že takových trenérů v republice moc není. Byli jsme jednoznačně nejchudší klub v Mattonce a i tak jsme pod sebou nechali jiné týmy. Když to řeknu blbě, měli jsme v týmu hráče, kteří zbyli. A postavili jsme je na nohy. A to je práce trenéra, nikoho jiného.

Na jak dlouho má Tomáš Eisner smlouvu a co bude jeho úkolem?

Smlouvu má na dva roky. Bude trénovat kluky U-15 a U-17 a bude zastřešovat všechny mládežnické týmy. Bude chodit i na tréninky ostatních mládežnických týmů, řídit to metodicky.

Jak to vypadá s hráči, kteří nuceně skončili?

Štěpánek odchází do pražského Sokola, Láďa Pecka asi do Ústí. Zdeněk Hanzlík skončil, Bašta a Žampach ještě nemají nic jistého. Myslím, že ti hráči jsou slušní a dobří.

Jakým způsobem jste sháněli zahraniční hráče?

Získávali jsme je z Německa, kde mám dobré kontakty. Obyčejně to byl borec, který tam seděl na lavičce, ale bral v Bundeslize neuvěřitelné peníze. To byl případ Johna Fieldse. To byl normální kluk, pocházel z dobré rodiny a nepotřeboval si až tolik vydělat. Tady si nadělal statistiky a dnes má třeba nabídku z Japonska. Ale paradoxně se chtěl vrátit do Chomutova, protože byl tady spokojený. Stejně Patrick Pope. Byl to výborný hráč, získali jsme ho za pár korun, když neměl angažmá. Děčín mu pak nabídl více, je logické, že odešel.