Zřejmě je jich víc, než se daří opravit. Zbouraniště připomínal i zámekv Pětipsech na Chomutovsku než se ho ujala hrstka lidí a utvořila spolek, aby ho nanovo „vydupala“ ze země.
To je také specifikum Čechů. Svých památek si považují a nebojí se přiložit ruku k dílu. Příkladem může být kromě Pětipes také Hauenštejn v Ostrově, kterého se ujal člověk rozhodnutý znovu hrad vystavět i za cenu, že s rodinou svého času přespával v maringotce.
Snaha zachránit zámek v Pětipsech vypadá jako něco nemožného, protože je jasné, že to bude chtít miliony. Členové spolku přitom nepatří k těm, co by přehazovali peníze lopatou. Jsou to obyčejní lidé, kteří mají svou práci a své starosti. Každou korunu na zámek si musí vyprosit, nebo dát ze svého.
Zdá se to jako bláznovství. Ale obdivuhodné. Nezbývá než smeknout před úsilím těchto lidí, protože má přínos pro naši kulturu a krajinu. Je také silně inspirativní. Ukazuje totiž, že nic není nemožné. Aspoň někdy.
