Provozovatelé sjezdovek na Klínovci, mosteckých Klínech, teplickém Bouřňáku a dalších areálů nesmí kvůli vládním opatřením otevřít. I když se draze připravovali na sezónu, peníze se jim nevracejí zpět. Aby toho nebylo málo, nezbývá jim, než zpovzdálí sledovat běsnění na sjezdovkách, které je dále poškozuje. Nic proti tomu, kdyby se lidé svezli na bobech. Co se děje ve skutečnosti ale překonává veškerou představivost. Lidé na svazích nechávají rozlámané boby a sáně, případně když nemají na čem jezdit, odvážou si ochranné matrace, kterými jsou obalené sloupy a sněžná děla, a vozí se na nich.
Dokud byla střediska s omezeními otevřená, provozovatelé si dokázali vše pohlídat. Roušky byly povinné při jízdě lanovkou i čekání na ni. Na svahy se pouštěl jen omezený počet lidí. Navíc, kdo je víc chráněný od hlavy k patě, než právě lyžař?
Oproti tomu oficiální uzavření automaticky přineslo chaos. Lidé nechtějí být zavření doma, blátivé ulice jim nenabízejí žádné vyžití, tak dost pochopitelně vyrazili na hory. Sjezdovky jsou kvůli tomu narvané, lidé se tam vesele setkávají a roušky prakticky nikdo nemá.
Vláda by měla otevření skiareálů povolit. Vyřešila by tím problémy frustrovaných lidí i provozovatelů zimních středisek stojících na pokraji krachu. Co víc, v zavřených areálech hrozí dost možná vyšší riziko nákazy, než kdyby je otevřeli.