Všichni, kdo čekali nějaké lechtivé čtení, mohou v klidu další řádky vypustit. Půjde jen o zkušenost s thajskou masáží a fakt, že ve finále na mě byly masérky dvě, bylo jen dílo náhody. Přesto to stálo za to.

Jasně, že to nebyla moje první masáž. Ale vždycky jsem měl radši než komerční lechtání zad v různých wellnes centrech podsadité ženské v městských lázních, které vás mrsknou na stůl, namažou „sportovkou“, plivnou si do dlaní a pak vám začnou lámat kosti a oddělovat svaly od šlach. A něco takového jsem si od thajské masáže sliboval.

Vybral jsem si masáž, o které leták tvrdí, že si ji dopřávali válečníci ayuthajské epochy. To se mi líbilo. Bojovník z kanceláře unaven lítým bojem proti klávesnici ulehne na konci válečného týdne na lůžko a dopřeje svému tělu plnému šrámů a jizev uklidňující hodinku a půl pod rukama thajské léčitelky…

Střih.

Osprchován ležím v trenkách na lehátku a Thajka mi na nohy tiskne horké váčky s bylinkami. Chci si tu atmosféru užít a tak se snažím tvářit jako opravdový bojovník, ale s obličejem nacpaným v ručníku válečné grimasy příliš nefungují. U trenek se masérka moc nezastavuje. Zatímco jinde jemně upozorňují, že „teď vám trochu ohrnu spodní prádlo“, Thajka mi je prostě zařízne mezi půlky tak, že z nich mám tanga. No co, bojovníci ayuthajské epochy taky určitě nebyli na svoje trenky nějak útlocitní…

Zajímavá je komunikace. Dvě slova, které Asiatka spolehlivě ovládá, jsou „boli?“ a „sima?“. Oplácím jí stejně a na všechno odpovídám „dopry“. Vyhovuje mi to, na masáž jsem si nikdy nepřišel pokecat. Zvláštní ale je, že na „boli?“ se ptá ve chvíli, kdy mi jemně hněte lýtka, ale když mi horkými váčky buší do zad jak na buben, na názor se neptá. Ví ale přesně, co dělá. Když jsou sáčky vařící, pokládá je jemně a na chvíli, když už jsou jen teplé, nechá je na těle déle. Však také občas vyzkouší teplotu na vlastní ruce.

Když už ležím na zádech a Thajka mi masíruje hrudník, přichází čas na můj neplacený bonus. Do dveří nakoukne druhá masérka a najednou se ocitá u mé hlavy. Začíná mi masírovat spánky, pak obličej, tahat za uši… …a druhá zatím pokračuje a masíruje paže… Bez jakýchkoli dvojsmyslů mohu místopřežně prohlásit, že od dvou žen je to úplně jiný požitek, než od jedné! (Později jsem se dozvěděl, že to byla jen náhoda – byl už těsně před zavíračkou a druhá svoji práci dokončila, tak zřejmě přišla kamarádce „pomoci“. Děkuji tisíckrát za takové náhody:) )

Zatímco si vychutnávám čtvery ženské ruce na svém těle, jejich majitelky začínají švitořit svým rodným jazykem a pořád se něčemu chichotají. Asi mně – kancelářské kryse s beďarem na čele, co si přišla užít svou chvilku bojovníka z 15. století. Thajku u mé hlavy evidentně baví moje vousy. Dokonce mě za ně se smíchem tahá.

Odpouštím jí i proto, že je to právě ona, kdo na závěr provede „to pravé thajské ořechové“ – protažení, kdy praskají kosti. Vezme mě za krkem, nalehne celou vahou a pak prudkým trhnutím protočí moje záda tak, že křupnutí musí být slyšet celou Revoluční ulicí. Takhle nějak van Damme lámal vaz svým soupeřům v Krvavém sportu 2. Paráda!

Střih.

Sedím u počítače a dokončuji tuto reportáž. Vůbec se necítím jako bojovník, ať už z jakékoli epochy. Toho beďara na čele jsem se ještě nezbavil.

Ale – „měl jsem dvě Thajky“ – to zní, co? :)
josef.dusek@denik.cz