Kyberšikana na severu Čech roste, upozorňuje policie. Podle odhadů jí čelí až deset procent dětí, s jednorázovou agresí se setkává takřka polovina školáků.
Škála je barvitá od pomluv, urážek po ztrapňování pomocí falešných profilů, ukradenou identitu nebo publikování ponižujících videonahrávek. Barvité jsou i důvody, proč to školáci dělají. Důvodem může být nuda, potřeba shodit šprty a odpadlíky. Nic ale není černobílé. Agresory se na sítích stávají také děti, které čelí reálné šikaně a cítí se v právu, když to svému padouchovi nandají.
Školáci považují výpady na sítích za normální věc. Podmínky, ve kterých žijeme, tomu napomáhají. Skoro každý má chytrý telefon s možností nahrávat, fotit a vystavit obsah na sítích. Tím děti dostaly perfektní „hřiště“ na hraní. Skvěle se na něm zorientovaly na rozdíl od přezaměstnaných dospělých. Jenže za znalostí formy pokulhává zodpovědnost k obsahu, takže se tam chovají jako divoši.
Školy žehrají, že jsou na problém krátké, a rodiče si často nepřipustí, že jejich zlatíčko za dveřmi pokoje páchá něco nekalého. Řešením je přiznat si problém a třeba spojit síly. Kromě besed pro školáky, které se pořádají v rámci prevence, přizvat i rodiče, aby pronikli do problému. Online světem se mohou nechat provést i svým potomkem.
Naši předci označovali bílá místa na mapách slovy „tady jsou draci“. Takovým neprobádaným místem je dnes pro rodiče a školy také kyberprostor, kde tráví čas děti. Nezbude, než se pokusit tento neznámý terén prozkoumat.