Pravda, situace se od divokých 90. let zlepšila. V Křimově už není přes dvacet vykřičených domů, ale jeden. Kromě toho tam v teplejších měsících přijíždějí ranní linkou na „směnu“ prostitutky z Jirkova a Chomutova a postávají pak u silnice. To se pochopitelně rodináms dětmi nelíbí.

V Hoře sv. Šebestiána už holky na ulici nejsou. Mají ale jiný problém. Veřejné domy jsou v privátech, kam na ně úřady ani policie nedosáhnou. Jde o devět domů určených k bydlení, nikoli podnikání. Kdo má dům v obklíčení několika takových privátních hampejzů, ten má ze života peklo.

Kunčafti z Německa přijíždějí a odjíždějí celou noc, prostitutky na ně pokřikují z okna, občas kolem pobíhají děti. To prý kněžky lásky vzaly „do práce“ potomky. Když klient netrefí, klidně v noci zvoní na místní. Ti zuří. A také mají strach. Hlavně když mají dospívající dcery.

Jaké je východisko? Vyhlášky jsou jakýmsi nástrojem, ne ale stoprocentním. Do privátů se policisté jen tak nedostanou, zasahovat smí venku, když se narušuje veřejný pořádek. Pak je na místních, aby je co nejvíc volali. Bohužel tedy s rizikem, že než dorazí z Chomutova, uběhne nejméně půl hodina a výtržníci už budou někde pod střechou. Bude to o nekonečné práci a trpělivosti ve stylu stokrát nic umořilo osla, ale vypadá to, že víc možností tu není.