Vyrazil jsem na nákup. Už několik dní platil zákaz vycházení bez roušek, ať kupovaných, nebo šitých či provizorních. Do obchodu jsou to asi tři kilometry. Viděl jsem lidi bez roušek. Osm…

Že by ještě někdo nevěděl, že se mají nosit? Ne! Někteří odpůrci roušek tvrdí, že nepomohou, že je nošení vlastně zbytečné. Ano, dokonalá ochrana to jistě není. Ale přece je lepší něco, něco na naší ochranu, než nic. Ochrana úst a nosu podle odborníků velmi snižuje rizika. Navíc roušky ani tak nechrání před nákazou, ale spíše jsou dobré k tomu, abyste vy koronavirus, pokud ho náhodou máte, nerozšiřovali.

Další námitka odpůrců je, že oni přece nemohou nikoho nakazit. „Jsem ve volném prostoru, nejbližší člověk je několik metrů,“ říkají. Jenže ani to neobstojí, koronavirus se šíří vzduchem, kapénkovou infekcí. Není nutný přímý kontakt. A nevěřím, že lidé bez roušky nikoho nepotkají, s nikým nepromluví.

A podobné je to i s dalšími zákazy. Čas od času se ukáže, že v některé hospodě dál nalévají. Jinde uspořádala rodina oslavu a dorazili i známí a přátelé. Jedná se naštěstí o úplné výjimky, naprosté minimum případů, ale přece.

Ano, je to otrava. Ale nedokážeme být pár dní bez hospody, bez oslav? Nedokážeme se všichni na chvíli zakrýt? Sociální sítě zaplavily fotky v rouškách. Kampaň vyzvala, aby se lidé nestyděli. Skvělé. Jednoznačně. Nestyďte se. Ale nejen na sítích, ale i v reálu!

Ano, je to vopruz! Špatně se v tom mluví, je v tom horko, museli jsme si to ušít. Stejně i ostatní zákazy otravují. Možná jsou některá nařízení i přehnaně přísná, ale jsou. Platí. Zkusme je chvíli dodržovat. Společně to dokážeme!