Při zmínce o něm leckomu vytane na mysli cokoli jiného, jen ne „to krásné kulturní město Chomutov“. Jsou to spíše problémy života na sídlištích, pachuť politických kauz, které městu celorepublikově ničily pověst, i dozvuky života v Sudetech. V oblasti, která dlouhodobě živila republiku, dodnes ale nezískala takřka nic na oplátku.

Lepšími adepty jsou jistě méně zkoušená města. Ta, kde mají základní problémy vyřešené a mohla naplno věnovat pozornost kulturnímu životu a umění ve veřejném prostoru.

Na druhou stranu Chomutov nemá co ztratit. Naopak může udělat velký skok. Pracovní skupina bude do podzimu sbírat informace a vypracuje dokument, který pomůže vedení města se rozhodnout. Buď zjistí, že má jisté šance a půjde do toho i za cenu velkých investic a úsilí. Nebo mu zůstane určitá „kulturní mapa“, s níž může dále pracovat.

Už jen oznámení, že chce Chomutov prozkoumat své šance a případně se vydat do boje o prestižní titul, je zajímavá reklama sama o sobě. Nikoho nepřekvapí kandidatura Litomyšle nebo Brna. Ale Chomutova? To ohromí. Je to něco, co si lidé zapamatují a budou o tom mluvit. Popelka ze severu Čech pokukuje po titulu, který by jí dnes nikdo nepřipsal. Třeba ostatním ukáže, jak se naplňuje ono biblické: „Mnozí poslední budou první a první budou poslední“. Proč tomu nedat šanci?