Dotace pro venkov jsou takovým prima žolíkem, který starostům pomáhá násobit rozpočet obcí. Vesnička, která by si normálně sáhla jen na pět milionů ročně, přičemž na investice může dát při všech povinných výdajích jen menší část, má najednou na to, aby postavila důchoďák, nebo nové hřiště.

Odvrácenou stránkou věci je, že se kvůli dotacím občas dostávají do problémů. Mluvit by mohli starostové na Chomutovsku. Párkrát to s dotacemi zkusili, díky tomu vyrostlo něco nového, po letech ale přišel kontrolní orgán s tím, že byla některá z dotačních podmínek porušená a rozhodne o krácení už vyplacené dotace. Žádá třeba 70 procent částky a navrch vyměří penále. Sumárum, obec vrací vše, co na projekt dostala a ještě musí papírovat, vysvětlovat a platit další peníze advokátní kanceláři, která slibuje, že je z maléru vyseká. Ne vždy má totiž poskytovatel dotace pravdu.

Není divu, že řada představitelů obcí odmítá podstupovat riziko. Než si pálit prsty a v lepším případě vracet prakticky všechny finance, v horším stát jako viník před soudem, raději investují jen z obecního. Nechť se vychloubá aktivní dotační politikou někdo jiný. Někdo, kdo má silnější nervy.