„Náplavy!“ Tak o nich mluví vesničané. „Nezdraví. Nesmíme jejich děti napomenout, když něco provedou. Smrdí jim naše slepice a prasata,“ lamentují.

„Křupani!“ Tak naopak vesničany nálepkují lidé z měst. „Stačí jim jejich holínky a hrabat se v hlíně. Jsou vlezlí. Zapomněli se v minulém tisíciletí, dnes se žije úplně jinak,“ hodnotí leckdy své okolí nově přistěhovaní.

Podobné hlasy zní ze Spořic, Vrskmaně, Málkova, Hrušovan a řady dalších obcí.

Rozdílné vidění je dané jiným stylem života. Ve městech se lidé brání davům tím, že se stáhnou do sebe. Do vesnice se stěhují za klidem, který si leckdy chtějí užívat nerušeni za vysokým plotem. Současně jim chybí širší nabídka služeb. Tu naopak dokážou obyvatelé vesnic oželet, nevadí jim trocha nepohody, bez čeho se ale neobejdou, je sepětí s místními lidmi, zájem a chuť si pomáhat.

Ve skutečnosti je jedno, jestli člověk pochází z města nebo vesnice. Mít dobrého souseda je za každých podmínek klíčová věc. A tak stojí za to se přizpůsobit novým podmínkám.