Dokládají to scénky jako ta z jirkovského Tesca, kdy zákazník prosil, aby mu prodali boby. Jinde nejsou k sehnání, na kopec jde s dětmi zítra, než je přiveze kurýr, potrvá to dny. A vždyť je tam mají vystavené, jen jsou za páskou jako další zboží, které vláda za lockdownu zakazuje prodávat. To proto, aby nebyly v nevýhodě zavřené sportovní potřeby a další.

Jsme tak svědky lehce absurdní situace, kdy všechno je. Je to na dosah. Ale je tu ten zákaz, takže na to nedosáhneme. Je to trochu paradoxní, protože domácí potřeby si lidé ze supermarketu mohou odnést včetně například mikrovlnky. Přitom jde o nadstavbu. Boby jsou klasika. Když napadne sníh, je to hlavní prostředek, jak dobře trávit čas. O to víc, když je vše zavřené. Jenže boby jsou teď vzácností. Proto jsme také svědky kšeftů na sociálních sítích, kdy jedni lidé boby poptávají, další jim je nabízejí, nebo se předhánějí v tipech, jak si poradit jinak. Třeba se vozit na igeliťáku vycpaném polštářem, na deklu od lampy, na karoserii.

Kdo má od loňska boby v obstojném stavu, je za této situace vítěz. Stejně tak ten, komu nepraskly při prvních letošních jízdách na zledovatělých kopcích. Ostatní si musí poradit jinak. Ještě, že jde o boby. Kdo dotrhal zimní boty, je na tom hůř.