Vedení Jirkova má zájem hernu zachovat. Zbyla mu u dob minulých jako dědictví, díky kterému se přisypávají miliony ročně do rozpočtu. Celkem osm milionů ročně. Ty by mohly scházet o to víc, že městská kasa zchudne kvůli nižšímu výběru daní vzhledem k pandemii.

Město prostory vybavené pro hraní opět nabídne. Získá je, kdo dá víc. Slyší i na připomínku dosavadního provozovatele, který by se mohl opět přihlásit do výběrového řízení, a volá po výjimce z vyhlášky, aby mohl provozovat kasino. Prověřuje, jestli je změna režimu možná.

To je věc, kterou Jirkované neradi slyší. Dobře mají v paměti dobu, kdy bylo centrum města rájem gamblerů a co z toho plynulo. Ještě před sedmi lety jich tam bylo rovnou devět. Lidé se styděli za své centrum, vadila jim individua a hluk.

S protihazardní vyhláškou se věci zásadně změnily. Poslední povolená herna byla pod ostrým dohledem a město neeviduje závažná narušení pořádku. I tak někteří lidé z okolí tvrdí, že z podniku nemají dobrý pocit.

Věci se mají tak, že s miliony z hazardu je pohled na městskou kasu veselejší. Bez heren se ale lidem lépe dýchá. Gambling je provázaný s trestnou činností a ničí rodinné vazby. Nakonec ale o tom, jestli herna zůstane, rozhodne zájem provozovatelů. Svým způsobem je to pro vedení štěstí, vlastně se jen zařídí podle okolností.