Je tu nový trend. Stále více škol má za vstupem terminál, kde si žáci odčipnou příchod a odchod. Hned nato letí rodičům do mobilu zpráva, že právě opustili veřejný prostor a jsou v bezpečí, anebo naopak, že na ulici vstupují. Systém zavádějí školy napříč republikou. Mají ho například i všechny základní školy v Klášterci nad Ohří a od loňského září i v Kadani, nově se v lednu přidala také jedna z jirkovských škol.

Miroslava ŠebestováRodiče dětí si mohou vybrat, jestli své dítko do systému zapojí, nebo ne. Většinou volí ano, pokud jde o prvňáčka nebo jejich školák navštěvuje první stupeň.

Někomu se při představě dětí na „čipech“ ježí chloupky na těle. Nazývají je „píchačkami pro děti“, mají pocit, že je obírají o kus dětství, kdy by mělo být normální, že se dítko po škole na chvíli zapomene s kamarádem. Vidí v tom všemocného velkého bratra a prorokují, že zanedlouho budou mít děti čipy i pod kůží a budou toho kontrolovat daleko více.

Druhá stránka věci je, že se rodič dozví už ráno, jestli jeho školák sedí v lavici. Neriskuje, že se dozví až ve čtyři odpoledne, jestli šlo za školu nebo je nezvěstné. Čas hraje pro něj. V lepším případě zjistí, že si potomek jen zapomněl odčipnout nebo čip leží někde doma. Stačí jeden kontrolní telefonát do školy, učitel zjistí jak se věci mají a dá rychlou zpětnou vazbu. V horším případě se rodiče můžou hned pustit do hledání a případně zalarmovat policii.

Hlášení rodičům má podle mého názoru smysl. Hlavně v rodinách, kde mají malé školáky, o kterých potřebují mít přehled. I když k únosům dochází zřídka, jejich následky bývají fatální. Čip je cena za klid.