Skaut je tu stále a stále odvádí obdivuhodnou práci. Ale leckde se z něj vytratila ta původní míra, kdy má vedoucí kromě srdečného přístupu i autoritu a nebojí se jí uplatňovat. Objevuje se „proklientský“ přístup, kdy se vedoucí dětem přibližují s pomocí hrátek ve stylu fantasy. Jenže hraní na Pána prstenů a Avatara má s přírodou a přežitím v ní málo společného.
Děti se nerozsypou, když dostanou za úkol postavit si v lese vlastní chýši a přenocovat v ní, ani když si mají s pomocí mapy a kompasu samy najít cestu lesem. Cení si takového dobrodružství a zážitků. Roste jejich schopnost poradit si i sebedůvěra. To jim třeba virtuální realita nedá. Pracovat takto dokážou například členové klubu vojenské historie Na Kočičáku. Jen by to chtělo víc vedoucích, kteří se nebojí po dětech něco chtít. A samozřejmě rodičů.
