Je to paradoxní. Kdo půjde do chomutovské nemocnice, jakoby nedá nic, kraj uhradí vše za něj. Ovšem z krajského rozpočtu, tedy z daní nás všech. A není to málo, Ústecký kraj počítá asi s 90 miliony korun za rok.


Kdo půjde do kadaňské nemocnice, vytáhne ze své peněženky třicet a více korun. Ze svých daní ale také zaplatí poplatky v chomutovské nemocnici, aniž by tam vůbec kdy zašel.


Někdo platí dvakrát, někdo jen jednou. Logiku v tom nehledejte, žádná tam není. Kdyby měl kraj všechny existující nemocnice pod sebou, nebo kdyby platil za všechny pacienty s bydlištěm v kraji, dalo by se to nějak pochopit. Ale takhle?


Ještě jinak to vyřešili v nejmenším městě u nás, v Loučné pod Klínovcem. Radnice zaplatí za své obyvatele, ale jen za ty, kteří chodí k místnímu lékaři. Co jde v obci s osmdesáti lidmi a doktorem, který ordinuje hodinu a půl týdně, je ale jinde technicky neřešitelné.


Poplatky by měli platit buď všichni, nebo nikdo. Sociální demokracie chce, aby se neprohlubovaly sociální rozdíly mezi lidmi, lidé by si měli být rovní. Ovšem kauza s poplatky ukazuje, že někteří lidé si jsou rovnější. V tomto případě ti, kteří bydlí ve městech s krajskými nemocnicemi, nebo je navštěvují. Možná to zní jako prkotina, ale velké problémy vždy vznikají z malých nespravedlností.

Celý článek o rušení (nerušení) poplatků najdete tady