S kamerou je to jako se životem. Platí, chceš-li něco dokázat, udělej něco jinak

Zdroj: archiv Vojtěch Hrnčíře

V tu dobu už jsem byl přijat na filmovou vědu do Olomouce i do Brna. Za zkoušku ale člověk nic nedá, a tak jsem do České televize zavolal. Namísto přijímacího natočení ankety jsem poslal rovnou reportáž, to je tam asi zaujalo a od té doby jsem součástí zpravodajství České televize. Vedle toho také spolupracuji s Romanem Němcem, režisérem a scénáristou z Kadaně, na filmu Kam motýli nelétají.

Zdroj: archiv Vojtěch Hrnčíře

Na filmu o hledání sebe sama s Jaroslavem Duškem nebo Martinem Myšičkou pracuju jako asistent kamery a druhý kameraman a troufám si říct, že tento film bude na české poměry unikátní. Příběh se totiž z části odehrává také v jeskyních. Ty se obvykle pro film postaví jako kulisa, my však herce i techniku včetně osvětlení pošleme do skutečné, a hlavně obtížně přístupné, jeskyně. Autentičnost celého počinu je totiž zásadní nejen pro herecký projev, ale i pro vytvoření dojmu, který si divák ze sledování filmu odnese.

Zdroj: archiv Vojtěch Hrnčíře

Práce kameramana je možná pro diváka neviditelná a nepodstatná, zastiňují ji herecké výkony i příběh. Jenže film je výsledkem spolupráce všech umělců i techniků, kteří se na jeho tvorbě podílejí. Tak, jako sebelepší scénář dokáže zničit špatná režie, dokáže také špatná kamera zabít myšlenku děje.

Zdroj: archiv Vojtěch Hrnčíře

Existují určitá pravidla, jak správně natočit určitou situaci. Víte například, jak působí na diváka záběr, na kterém je herec filmován zblízka. Víte, jak kamerou umocnit třeba napětí na scéně. Film je potom natočen technicky správně, oko laického diváka nic nepozná, střih nepůsobí rušivě. Chcete-li ale něčeho dosáhnout, vyplatí se vám zariskovat a udělat něco jinak, než se od vás očekává. A za kamerou to platí taky. Akorát tady místo techniky zapojíte estetiku. Čím víc pronikám do filmařiny, tím náročnější filmový divák jsem.