Předchozí
1 z 5
Další

Kateřina Krellerová.Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová

Zaujetí pro kočky v ní zažehl její kocour Mikeš. „V deváté třídě jsem dostala nabídku, jestli nechci koťátko. Máma mi to dovolila, ale s podmínkou, že se o něj budu starat jen já. Tak jsem si přinesla takové černobílé miniaturní kdovíco a stala se z toho láska na celý život,“ přiblížila Chomutovanka. „Mikeš umřel, je to deset let, ale není dne, abych si na něj nevzpomněla. Doma mám teď dvě kočky plus sedmdesát koček, které prošly Klubíčkem. Každá je jako moje,“ doplnila.

Kateřina Krellerová a jedna z koček, o které pečuje v Klubíčku.Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová

Klubíčko je svého druhu záchranná stanice. Dostávají se tam hladové, nemocné a jinak zubožené kočky. Členové spolku je nakrmí, zajistí, aby byly ošetřené a dokonce jim i hradí náročnější operativní zákroky a vyšetření. Peníze získávají od dárců. Snaží se také kočky kastrovat, aby v ulicích nepřibývaly další tulačky bez naděje na dobrý život.

Kateřina Krellerová a jedna z koček, o které pečuje v Klubíčku.Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová

„Nejvíc jich je sídlištích, kde vedou trpký život. Žijí pod auty, v motorech a pod schodišti a krmí se odpadky, takže jsou logicky nemocné. Když potkají jiné kočky, také je nakazí, nebo zabřeznou a narodí se další nemocné kočky,“ shrnula, jak vypadá život tohoto domácího zvířete, jestliže za sebou nemá nějakého ochranitele. V tom případě se ho snaží ujmout členové Klubíčka.

Kateřina Krellerová a jedna z koček, o které pečuje v Klubíčku.Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová

Kočky, které projdou jejich rukama, jsou přeléčené, očkované a putují do rukou lidí ochotných dát jim domov. „Podepisujeme s nimi adopční smlouvu, protože i když od nás kočka odejde, chci mít jistotu, že je ve správných rukách a neudělali jsme chybu. Pokud bychom měli pochybnosti, stáhli bychom si ji zpět k nám,“ dodala.

Kateřina Krellerová a jedna z koček, o které pečuje v Klubíčku.Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová

Svým zaujetím pro kočky je Kateřina známá, takže se stává, že jí volají lidé, kteří chtějí poradit jak řešit problémy svých koček. „Je to náročné, svým způsobem musím být na telefonu stále. Ale je to hezké,“ uzavírá spokojeně.