Jaký byl jeho vůbec první kontakt s bruslemi? „Ve čtyřech letech na starém zimním stadionu. Přivedli mě tenkrát rodiče a mám pocit, že nás trénoval pan Mašek starší. Tam to všechno začalo. Už jsem se na to nestihl táty zeptat, zda jsem tíhnul k hokeji hned, ale je to zvláštní, protože v naší rodině táta a brácha hráli basketbal, strejda taky hrál basketbal, takže opravdu nevím. Basketbalovou postavu ale mám,“ směje se v klubové TV chomutovských Pirátů Petr Freiberg s tím, že trenérů poznal za kariéru hodně, ale táta byl asi ten největší. „Když něco řekl, tak jsem to musel udělat. Byl přísný, ale já mám na něj dobré vzpomínky. Chybí mi to,“ dodal Freiberg.

Na jaké období z hokejového mládí rád vzpomíná?

„Strašně rád vzpomínám na období od třetí do sedmé nebo osmé třídy, kdy nás vedl Pepík Rindoš a starý pan Kuna. To bylo neskutečné, skvělá parta, hodně lidí to zná třeba ze základní školy. Dodnes se s klukama vídáme, dařilo se nám, hráli jsme dobře,“ usmívá se vytáhlý hokejista, který ve 14 letech odletěl zkusit štěstí do ciziny, konkrétně do finského IHK Helsinky.

Maňásci ve formě fantasy zvířat, které v Nové Vsi tvoří výtvarnice Pavlína Chládková.
Obra jsem šila ručně. Nejraději mám draky, říká výtvarnice z Krušných hor

„To byla obrovská škola. Přiletěl jsem, myslel jsem si, že umím ze školy anglicky a neuměl jsem nic. Byl jsem tam tři roky a po dvou letech už jsem tak nějak mluvit dokázal. Dalo mi to strašně moc,“ ohlíží se za finskou zkušeností, po které se vrátil do Čech a sáhla po něm Plzeň, kde se hned v prvním extraligovém zápase gólově prosadil. „Prostřelil jsem Milana Hniličku. Pak už se mi vstřelit gól nepodařilo, i když šance jsem měl, nedával jsem góly. Tu šanci, kterou jsem dostal jsem nevyužil,“ lituje Petr Freiberg, který se pak hodně točil i v týmech na severu Čech jako Kadaň, Chomutov nebo Klášterec nad Ohří.

Když Piráti propadli dluhovou pastí a přihlásili se do nejnižší soutěže, tak neváhal a přišel svému týmu pomoct. Teď už se snad dočká i potlesku fanoušků.