Předchozí
1 z 3
Další

Václav ŠimonovskýZdroj: Jan Beneš

Stálá expozice starožitných hodin z Čech i Evropy, v které lze najít unikáty. Ty nejstarší jsou z roku 1580 – 1600. Návštěvník zde najde například vodní hodiny z Holandska z roku 1685, Mystery hodiny z Prahy od Louise Hainze, regulátory od V. Wilforda z Prahy, jdoucí na jedno natažení 1,5 roku, malý orloj, astroláb z Kralup n. Vltavou a orchestrion. To je Muzeum hodin v Klášterci nad Ohří, svět Václava Šimonovského. Hodiny se staly smyslem jeho života. „Sbírku založil můj táta. První hodiny si pořídil v sedmnácti letech, dostal je od nějaké paní za to, že jí složil uhlí. V mládí pracoval v Teplicích. Byl tam obchod se starožitnostmi a otec tam rád chodil. Časem si získal sympatie vedoucí prodejny a ta mu dovolila poznávat staré hodiny zblízka. Koupit si je nemohl, na to neměl peníze.  Později, když jezdil s náklaďákem, dělal hodně přesčasy, aby si mohl hodiny koupit.A tak se sbírka pomalu, ale jistě rozrůstala,“ vypráví Václav Šimonovský.

Václav ŠimonovskýZdroj: archiv V. Šimonovského

Pro hodiny se nadchl už jako malý. „Když jsem byl malý, tak mě táta nerad pouštěl k tomu, abych mu koukal pod ruce. Znáte to, když se o něco snažíte, nejde vám to, tak nejste rádi, když vás u toho někdo pozoruje. Hodiny navíc opravoval v noci, protože přes den hodně pracoval. A já se ráno vzbudil a hodiny buď šly anebo nešly. Když se zadařilo, byl táta pyšný a říkával „Koukej! Už to chodí…“ říká dále. Skutečný vztah ke starým hodinám začal mít od deseti let. Svoje první hodiny si koupil od táty. „Vychovával mě v tom, že jestli něco chci, tak si to musím koupit a musím si na to vydělat. Na svoje první hodiny jsem si tedy vydělal, i když mi je táta tehdy asi prodal za dobrou cenu, aby mě neodradil. Zadarmo jsem je nedostal,“ vzpomíná. Později se mu podařilo vytvořit zajímavou sbírku a s otcem se stali partnery, takže sbírka se stala společnou. Na historických hodinách jej přitahuje jak řemeslná zručnost, tak i hodinový stroj.

Václav ŠimonovskýZdroj: archiv V. Šimonovského

„Schránka barokních a starších hodin je vždy krásná. Ale ten stroj, když se vám ho povede opravit a hodiny začnou měřit čas třeba po mnoha desítkách let, to je úžasný pocit. Mnohdy víte, že bylo několik hodinářů, kterým se je nepodařilo opravit a vám se to podaří a znovu jim vdechnete život. To je velká radost,“ svěřuje se. Muzeum hodin v Klášterci nad Ohří, které se nachází v Chomutovské ulici, nedaleko náměstí Dr. Edvarda Beneše, s otcem založili v červenci roku 2014. Chtěli se se svými poklady, které sbírali, objevovali, nakupovali v Čechách i v celé Evropě, podělit s širokou veřejností. Václav Šimonovský starší hodiny sbíral 50 let, Václav Šimonovský mladší 20 let. Celkem je v muzeu vystaveno v dobových vitrínách na 250 kusů starožitných hodin vyrobených do roku 1900. Jsou zde hodiny caplové, špindlové, regulátory, hodiny porcelánové, stojánky na pánské kapesní hodinky a spousty dalších.