„Máte tu zelný burčák?"

„Jasně! Klidně vám ho hned teď trochu našlapu," vtipkuje černovláska v kroji, která se nohama v holínkách boří do zelí v kádi a prošlapává ho. Další šlapačka nalije zelnou šťávu vyšlapanou z předešlých dávek zelí do lahviček a rozdává ho zájemcům s takřka lékařským doporučením: „užívejte ho ráno a chřipka na vás neskočí".

V těsném sousedství šlapou zelí další šlapačky v krojích a vysoko zvedají sukně, aby na ně neodstřikovala šťáva. Ukazují krajkové lemy nedbalek a čeští i němečtí turisté nadšeně fotí.

V jizbě selského stavení na horské Lesné, kde v sobotu uspořádali šlapání zelí podle lidových tradic, byla hlava na hlavě. Návštěvníky neodradilo pochmurné počasí, kdy se na horách válela poklice mlhy a z oblohy padaly zmrzlé kapky deště. Dorazilo jich na sedm set, navíc po zuby vybavených a rozhodnutých odnést si svou sklenici naloženého zelí. A to nejméně jednu.

„Lidé si přinesli své kbelíky a pytle a ani nás nenechávali to zelí pořádně našlapat. Chtěli ho hned," dosud udivuje pořadatelku Kateřinu Herzánovou. Do akce se proto pouštěly hlavně kypré šlapačky, které měly zelí zpracované bleskurychle, a tintítka musela z kádí ven. Jakmile bylo zelí našlapané, hned mizelo.
Do vedlejšího stanu, kde měli hosté akce zázemí včetně občerstvení, dobrého pití a folklórní muziky, pomocníci přenášeli další zelí určené k prodeji. Tam už stála další fronta lidí, která čekala na svůj příděl zdravé podzimní pochoutky, a vše hned skoupila.

Přestože šestice šlapaček profesionálek věděla, že riskuje svalovici, pracovala do úmoru. „Je to krásná tradice. Zelí na podzim šlapali mí prarodiče a ještě i tatínek, když byl malý a vyrůstal tady v Krušnohoří. Teď ho šlapu já," řekla Pavlína Procházková, která na střídačku šlapala, nebo loupala cibuli.

V práci profesionálky střídaly dobrovolnice. Na dvacet žen, slečen a dětí na sebe vzalo kroj a čisté holínky, aby pomohly a zažily něco nevšedního.

Na zpracování zelí se však podílelo daleko více lidí. Dva školáci připravovali v chodbě hlávky tak, že je čtvrtili sekerkou. Muži se věnovali krouhání zelí, ochucování, míchání a také krájení desítek kil cibule. Dvě hodiny v kuse ji krájel například Tomáš Procházka, kterému po té době už ani neslzely oči. „Slzy mi tekly na začátku, po nějaké době to ale přestalo," smál se muž s hromadou nakrájené cibule před sebou, s velkým nožem v ruce a s obvázeným prsteníčkem.

Drobné zranění si odnesl nejen on. „Když měl večer po skončení akce zvednout ruku každý, kdo se nějak poranil, bylo jich osm," prozradila pořadatelka. „Máme tam dva okrouhlé nehty až na kůžičku, čtyři ořízlé kůžičky, z toho jednou skoro na šití a dva pořezané," vylíčila jaké jsou oběti lidové veselice.

Během tří hodin stihli pořadatelé a přátelé z Horského areálu Lesná zpracovat více než osm set kilogramů hlávek zelí. Na rozdíl od uplynulých let, kdy tamní restaurace ještě měsíc vařila jídla ze zelí, tentokrát nezbylo nic.

Součástí akce Šlapání zelí, která má pomoci obnovit Krušnohorské tradice, byly i zabijačkové hody.