Sám Wabi loni v Ústí na finále Festivalu Porta hrál na vzpomínkovém koncertě k nedožitým osmdesátinám trampského písničkáře Kapitána Kida, tedy Jaroslava Velinského, svého kamaráda. A na „Stádu" natočeném s výbornými muzikanty, albu tvrdícím „Staré trampské písně nejsou jen o kovbojích a táboráku, ale především o lidských příbězích, chtíči, vině, trestu. Skrývají ideály i útrapy obyčejného života," má i Kidovu píseň „Kdo mi oči zatlačí". I o ní byla řeč v rozhovoru, zdaleka ne jen pozvánce na koncert Wabiho Daňka s kytaristou Milošem Dvořáčkem v pátek 25. ledna od 19.00 v Národním domě v Ústí nad Labem.

Stádo je dík i pocta

Wabi, vnímáte písničky z alba „Ďáblovo stádo" také jako dík 
a poctu jejich autorům? A zdaleka nejen těm z České kotliny?
O tom ani na chvíli nepochybujte. Co se českých písniček týče, většinu jejich autorů znám, vážím si jich a první otázka po natočení zněla: „Co by na to asi řekli. A těch pár převzatých? Jaký vztah bych měl k nim mít?"
Titulní písničku „Ďáblovo stádo" složil Stan Jones rok po mém narození a byla jednou z těch, které se „hoblovaly" u ohňů. A u těch ostatních je to velmi podobné.

Moc písní z „Ďáblova stáda" živě s Milošem Dvořáčkem nehrajete. Nechcete je hrát bez bohatých aranžmá a hostů, že?
Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Na albu je jen málo písniček, které by přearanžováním do dvou kytar neztratily na síle. Přesto se o to pokusíme.

Stýská se vám po některém z autorů písní vaší nové desky? Nebo vás třeba „jen" mrzí, že se mu svou verzí už bohužel nemůžete pochlubit?
Po některých samozřejmě ano. Wabi Ryvola i Kapitán Kid nechybí jenom mně. O ostatních autorech nemluvím. Občas je totiž dosud potkávám.

Už jsem je znal

Jsou na desce „Ďáblovo stádo" také písničky, které jste hrál už ve svých začátcích, třeba ještě dříve, než vás začala hudba živit? Na které jste se i učil…
Jednou z výhod tohoto výběru byla, mimo jiné, skutečnost, že jsem se nemusel písničky učit . Všechny , s výjimkou písně „Bílý šátek", jsem znal a občas i hrával.

I když občas některá ta písnička pěkně swinguje, pro mě nečekaně „Ďáblovo stádo", repertoár alba tvoří spíš teskné či temné kousky. Která z písní je pro vás odlehčením, snad až „veselá"?
Ale my jsme nechtěli být veselí. Album to má dokonce v podtitulku. Co by mělo vnášet úsměv do duše posluchače, je radost z pěkné muziky. 
A pro mne osobně i překvapení nad nezvyklou aranží mých „Hudsonských šífů".

Dříve bych nečekal na vašem CD Anetu Langerovou, ale ona se poslední dobou „slušně rozjela", soudím. Písničkářku Radůzu bych naopak čekal, ovšem musím uznat: Oběma těmto zpěvačkám to na „ďábelském" albu sluší, daly mu cosi navíc.
Důvody, proč byly přizvány, jsou nabíledni. Obě dámy, mají vztah k romantickým písním a obě znají Davida Landštofa – bubeníka a producenta alba „Ďáblovo stádo". S Anetou Langerovou hrál, s Radůzou hraje. A Davidova schopnost zbláznit kohokoliv pro dobrou věc by si zasloužila samostatný článek.

Ale mám ještě na „Ďáblovu stádu" jeden vlastní „skrytý" tip, pro Čechy prozatím ještě málo známou Šárku Adámkovou, hlavní postavu české skupiny Sarah and the Adams. Co ona dala vaší nové desce?
Co se Šárky týče, poznal jsem ji až při zkouškách před natáčením a nemohu jinak, než opakovat svůj bonmot, jímž jsem ji představoval při živém koncertu uzavírajícím natáčení. Dívka, u níž můžeme mluvit o štěstí, že ji před námi nepoznal Glen Hansard.

Dvě zpěvačky, dvě další hudebnice a navrch autorka designu alba i klipů… Byl pro vás ženský element ve studiu a při práci na desce vůbec důležitý?
Neznám žádný obor lidské činnosti, v němž by ženský element nebyl důležitý. Snad jen s výjimkou ostrova Athos. Ale… kdo ví ?

Mrtvej vlak a mráz

Temný song „Mrtvej vlak" je jako z hororu, mráz jde při jeho poslechu po zádech. Řekněte, máte to podobné?
Ano, šel mi mráz po zádech. Ale z očekávání, co na mou verzi řekne autor, Miki Ryvola.

A jak tedy Wabi reagoval?
Řekl mi to kulantně, protože je slušný a mírumilovný člověk a tipnul bych si, že jsem od něj dostal dvě mínus.

Vím, že hrajete stále, už roky… Přesto, nakopla vás ta deska, dala vám ještě větší chuť do práce? A byl byste rád, kdyby se s vámi ve studiu ještě někdy sešel tak skvělý tým?
Musím se přiznat. To natáčení bylo nad všecky omlazovací kůry. Ukažte mi někoho, kdo by takovou možnost odmítnul. Už se těším, až se zas David do něčeho zakousne.

Z písně „Kdo mi oči zatlačí" jste s týmem Ďáblova stáda udělali dokonalý funébr marš. Proč došlo na tuto Kidovu píseň? Má jich moc, nebylo těžké vybrat si. A ve světle, respektive v temnotě událostí počátku roku 2012, kdy Kapitán Kid zemřel, může působit jako zvláštní černý humor, k němuž ani Kid neměl daleko… Mám pravdu?
Nemáte pravdu. Schválně jsem si tu nahrávku přehrál. Je-li to funébr marš, pak je hodně „bufo". Vzpomínám, že jsem při posledním „trestném poslechu" myslel na Kapitána Kida a představoval si, jak by se asi tvářil. Takže vlastně máte pravdu!