Kdybyste mě zabili, ale neberte to prosím jako návod, nevybavím si už, kdy jsem naposledy a zda vůbec viděl spolu na pódiu hrát legendární duo Dědeček(ročník 1953) a Burian (ročník 1952). Snad na Portě v 80. letech…

Kytara vs. klavír

Zato bezpečně vím, že jsem z hudby i slov každého z nich mockrát viděl sólo. Tedy Buriana Jana častěji, ač kytara je v českém folku (jistě že díky své skladnosti a přenosnosti) nástroj mnohem častější. A už se to asi nezmění.

Přesto se ale teď někdejší slavná písničkářská dvojice na relativně krátký okamžik vynoří z hlubin let předrevolučních a poprvé vydá reprezentativní soubor mapující jejich společnou tvorbu a mnohaleté koncertování z let 1979 až 1984.

Vstupné v lounském divadle je v den koncertu 120 Kč.

Velká radost

Je to velká radost, pro mnohé dokonce na řadu let nesplnitelný sen, že se tak po více než třiceti letech vrací na jeviště dávný repertoár slavné písničkářské dvojice Jan Burian a Jiří Dědeček z let 1979-1984.

Jednak tedy v podobě luxusního šestialba plného poezie, ironie a melodií často geniálních, kolekce s archivními nahrávkami. Ale také na zhruba dvaceti ojedinělých společných koncertech, kde vystoupí oba folkaři (bacha, Burian už kdysi napsal pamflet „Proč nechci být folkařem") protagonisté spolu se zpěvačkou Magdou Křížkovou, se kterou svého času vystupovali.

To aby připomněli tisícovku někdejších společných vystoupení, včetně slavné odpovědny blízké pořadu Šimka a Grossmana s humorem, který se jen tak nepřejí.

Jan napsal o Jiřím

"Kdysi jsme spolu trávili víc času než se svými životními partnery. V letech 1974 1985 jsme společně absolvovali přes tisíc vystoupení a jak jsme si jednou spočítali průměrně dvě hodiny denně v autě (včetně nedělí a státem uznávaných svátků). Tvořili jsme dvojici Burian & Dědeček (řazeno abecedně) a nebo Dědeček & Burian (podle vzoru Vodňanský & Skoumal či Voskovec & Werich…).

Dávali jsme si číst nové texty a přeli se nad nimi o každé slovo. Byla to jakási vysoká putovní škola osamělého písničkářství. Jiří se stával písničkářem zvolna a s nesmírnou houževnatostí a pracovitostí.

Veslař z Podolí

Té se zřejmě naučil ve veslařském klubu v Podolí, neboť se přes svou zdaleka ne obrovitou postavu stal v sedmdesátých letech dorosteneckým mistrem ČSSR ve skifu a nechával za sebou desítky obrů s přirozenými dispozicemi k vítězství. Jeho literární nadání bylo průkazné odedávna, ale hrát, skládat hudbu a zpívat se učil za pochodu na koncertech a po hotelích.

Občas dlouho do noci trénoval rify a rušil nás, spící lajdáky. Na pódiu představoval ironického výtržníka a všehoschopného improvizátora. Strhával a bavil normalizované publikum razantními slovními hříčkami, drsnými vtipy, nepřikrášlovanou hořkostí," napsal o ex parťákovi na web Osamělí písničkáři Jan Burian, spisovatel, textař i muzikant klavírista, režisér, spisovatel i muž se slavnými geny; syn Emila Františka Buriana.

Co uslyšíme?

A na co se tedy živě od dua Jan a Jiří můžeme těšit, čeho že se dočkáme? Rád bych, kdyby zaznělo alespoň cosi z dnes již legendárního „divadelního" alba „Ozvěny malých scén" (Supraphon, 1983). Třeba píseň „Víno, ženy, zpěv" či „Rybí pláč", úryvek z jejich pořadu „Show na heslo" (1982).

PÍSNIČKÁŘI SPOLU V KRAJIpondělí 18. 1., 19.00 Vrchlického divadlo, Louny
neděle 13. 3., 19.30 sál Hraničář, Ústí nad Labem
sobota 19. 3., 19.30 Hospoda U Letního kina, Litoměřice