„Please Please Me", své vůbec první LP, vydali Beatles 22. března 1963, před půlstoletím.

Ústečané to výročí oslaví dřív, už na svém XVI. plese spolu  s Miroslavem „Meky" Žbirkou, místními  The Boom Beatles Revival Band, Pavlem Sedláčkem a  s bavičem Vladimírem Hronem.  A protože žije v Mostě, zajímalo nás, jak jeho kroky řídila hudba Beatles? Tedy jsme se zeptali…

Kterou z písniček skupiny Beatles jste měl jako dítě nejradši?
Jako kluk, protože jsem se učil v pubertě hrát na kytaru jako většina mých vrstevníků, tak jsem se jako první naučil „Yesterday". A záhy na to „Let It Be" a „Hey Jude".

Tedy samé vděčné kousky…
Přesně.  Ty tři písničky  mě chytly nejdřív a musím říct, že s „Yesterday" jsem vždycky sklízel  největší úspěch. Protože právě ona, zahraná ve vhodné chvíli před děvčaty, měla největší úspěch.

S Brouky v pubertě

Kolik let vám bylo?
Myslím si, že to pro mě začalo někdy v pubertě.

Kdy jste ale začal Brouky vnímat?
Tehdy mi bylo ještě mnohem míň. Moje teta Táňa, která je jen o šest let starší než já, přinesla domů nějaký singl Beatles, tuším, že to byla písnička „She Loves You".  Tu z druhé strany si už nepamatuju, já si mnohem víc pouštěl tuhle: „Ší lávzjů, jé, jé, jé!" (nasadil Vladimír Hron skvělý feeling  – pozn. autora).  To mě natolik uhranulo, fascinovalo, že jsem si ten singl pouštěl až dokud jsem ho úplně prodřel. Tenkrát jsem to od ní hodně schytal, že jsem desku zničil, ale to bylo moje úplně první setkání s Beatles.

Co s vámi ten hit dělal?
Byl jsem úplně fascinovanej tou hudbou, těmi harmoniemi a drajvem. Vážně, hrozně mě to dostalo! Mohlo mi být tak šest let. Byl jsem na hranici školní docházky (nostalgický smích).

Máte dnes v repertoáru asi hodně písní od Beatles, že?
Od Beatles mám pevně zařazený v repertoáru jen hit „Yesterday".  Občas ho dávám i sám s kytarou, ale když se občas někam nachomýtneme a někdo chce  Beatles, jdu ke kapele a zpívám s nimi od „She Loves You" přes „Can´t Buy My Love" k „Hey Jude" a „Let it Be"…  Je spousta věcí od Beatles,  které jsem schopen zpívat sám s kytarou nebo s různými revivalovými kapelami.  Jednou  jsme byli na večírku, kde bylo jenom piáno. A protože „Let It Be" se hraje na klavír hodně jednoduše, tak jsem tam jen tak seděl u piána a zpíval…

Hudba je kronika

Letos uplyne 50 let od vydání prvního alba Beatles.  Nejen naše děti, ale i hudba, kterou máme rádi, nám ukazuje, jak roky přibývají. Souhlasíte?
Jednoznačně.  Já si myslím že muzika je kalendářem, hodinami lidského života. Já hodně věcí ve svém životě pamatuju podle písniček. Když třeba slyším nějakou v rádiu, říkám: „Jé, to jsme byli tam a tam, to byl rok 1979…" Je tedy pravda, že hudba je kronikou našich životů.

Tedy i hudba Beatles…
Jasně, Beatles šli velký kus cesty s námi. Oni mají tu fantastickou vlastnost, že se nikdy nezastavili. Přibírají si další a další generace posluchačů, kráčí dál i s těmi mladými. Znám dobře muzikanty z revivalových kapel. Nemuseli hrát Beatles, ne povinně. Ale tu hudbu milujou jako my.

Máte-li s hudbou spojeny životní události, vzpomenete si na nějaký trapas či průšvih s Brouky?
Beatles, myslím,  u žádného mého trapasu nebyli (smích) Ti mají tu výhodu, že byli většinou u těch hezkých věcí. Ale určitě si vzpomenu na to, jak jsem děvčatům hrával do ouška „Yesterday" nebo „Let it Be". Takže ne  trapasy, spíš takové intimní chvilky.