Kdy to tu bylo naposledy? Kapela Švédova trojka, úspěšná na Portě už loni, zpívající rodinné trio manželé (ona basa a on kytara) a jejich dcera Jana (18, harmonika) uspěla na Portě s písní „Touha" u odborné poroty, vyhrála to u poroty divácké a skončila druhá v Portě interpretační. Blahopřejeme!

„Autoři té písničky jsou Bořivoj Švéda a Roman Diviš, který je spolutextař," řekl první jmenovaný. „Ano, Touha vznikla přímo na tělo, protože naše Janička je japonoložka každým coulem. Chce i Japonsko navštívit, ví o něm skoro všechno," vysvětlil.

„Já myslím, že v té písničce je o Japonsku všechno. Být toho tam víc, lidi už to nepoberou," soudí Jana, jejíž akordeon dodává oné písni ten správný japonský nádech.

Tatínek spoluautor se nebrání názoru, že píseň je na jednu stranu hravě plíhalovská, a na stranu druhou až naivní. „Vše je to z úhlu pohledu Jany, která opravdu vypadá hodně mladě. Je to takové děťátečko, jehož sny mohou být i dětské, naivní. Není to tak úplně, ale přenesli jsme to trošku do toho textu, aby to nebyla vážná záležitost. Takové to: Já do Japonska prostě musím!" smál se tatínek, šéf kulturního domu v Moravském Krumlově. To také zkomplikovalo život pořadatelům Porty. Plánovali, že Trojka zahraje i v neděli, ale tatík už v neděli organizoval v Krumlově festival. Musel tam být.

Je „Touha" hit na celý život," ptám se Jany. „Pro mě určitě jo. Ta slova jsem se učila dost dlouho a kdykoli ji zpívám, pak mi půl dne hraje v hlavě. Je hezkým způsobem vlezlá. Myslím, že když ji zpívám já, tak to lidem nevadí," věří Jana Švedová.

„Japonskou melodii k Touze vymyslel tady pan táta," ukazuje ve štábu Porty zpěvačka na svého otce. „Tím, že jsme z vítězství z Porty z loňska získali nahrávací frekvence, tak už se nám ji i podařilo nahrát. Byli jsme ve studiu Zdeňka Rytíře a pana Maška. Jednu jsme vyhráli v Řevnicích a druhou ve Vlásenici," chlubí se.

Co Janu na písničce baví? „My máme všichni podobný, docela specifický smysl pro humor," vysvětluje. „A mě ten text trochu sedne už tím, že je trochu dětinský, a já ještě pořád dítě jsem," směje se. „Prostě se mi to zpívá dobře, což se nestává úplně u každé písničky. Strašně si vážím toho, že ji mám na tělo."

„Syn má 22 let, ale on je pouze rytmik. Bohužel neintonuje moc dobře, dělá dýdžeje," vysvětluje maminka Jitka, proč hrají „jen" ve třech. „Já bych to moc nerozebírala," dodává Jana. „Prostě má svoje."

„Postoupili jsme do finále i v Praze-Řevnicích. Na to se moc těšíme, a nejen proto, že jsme tam loni vyhráli. Tam nás nadchlo, že se Porta zase vrací do těch starých sekvencí kamarádství mezi kapelami. Byla tam pohoda, navíc areál v Řevnicích je strašně pěkný," ohlíží se a plánuje otec. „Tedy přesně na tu Portu."

Připomínám, že ústecké Letní kino je oproti letňáčku v Řevnicích obrovské. Tvrdím, že přijít do něj stejně lidí, jako do Řevnic, zůstane téměř prázdné. „To ano. A právě proto se nám tu v Ústí loni líbilo hraní na Lidickém náměstí. Lidi posedávali v kavárnách, bylo pěkné počasí a na náměstí klid, pohoda. Byl to takový příjemný „průchoďák". Někdo se zastavil jen na chvíli, někdo zůstal a poslouchal," tvrdí Bořek Švéda.

„Dřív jsme měli jinou sestavu, místo Jančí zpíval náš kamarád. Ten se pak odstěhoval, tak jsme asi na pět let přestali a jen cvičně jsme to zkusili s Jančou. To jí bylo třináct nebo čtrnáct, ale ono to zafungovalo a postupně to dosáhlo až těchto výšin," směje se muzikant, kapelník.

„Letos nám moc jméno nekazí," směje se Jitka. „Ale loni dost, i tady. A dokonce jsme zjistili, že existuje rocková kapela Švédská trojka. Včera jsme jeli v autě a na Rádiu Beat hlásili, že budou někde hrát," už se ani moc nediví.

„V Řevnicích, tím, že jsme tam loni vyhráli, budeme mít i recitál, ale jsme i v interpretační soutěži. Na to se také těším, to jsme tam taky ještě nezkusili," vysvětluje. „Ta cena zde je pro nás uznání, ale určitě ne nakopnutí. „Teď začneme hrát profesionálně." My hrajeme opravdu pro zábavu a toto je pro nás uznání, Pecka, se kterou jsme nepočítali. Ústím nám navíc začíná sezona, budeme mít dost hraní, festivaly, koncerty. Doufám, že už se tu vypršelo a že moc moknout nebudeme," věří trio. Když se zeptáte na styl, odpoví jen: „Hrajeme písničky! Obyčejné písničky, styly moc neřešíme."

A blízké plány? „Rádi bychom vydali CD. Osm písniček na něj máme, bude!"