Dobrodružství dvou dívek, živé Markéty a ducha Amélie, prožívala při psaní knihy „Amélie a tma" Petra Neomillnerová, známá autorka upírské literatury. Dobrodružné i povzbudivé jistě bylo číst si v knižní hitparádě o úspěších Amélie. A vědět, že kniha získala nominaci na Zlatou stuhu a Akademie sci-fi, fantasy a hororu ocenila Lubomíra Kupčíka za výtvarnou podobu knihy.

Nadšená herečka

Nadšena do práce byla i herečka pražského Divadla ABC Veronika Gajerová. Mluví v nové audioknize maminku utonulé dívky Amélie, slavnou operní subretu. Amélie s matkou zemřely před 122 lety při velké pražské povodni.

Živá Markéta (12) poznala ducha Amélie (12) v noci ve Stromovce a uzavřely osudové přátelství. O tom vypráví původní neobvyklý příběh „Amélie a tma" (kniha Albatros 2012, audiokniha Supraphon, září 2014).

O vztahu ke knihám i audioknihám, o práci v divadle i v TV mluvila Veronika Gajerová. A poté i autorka, která se už může chlubit pokračováním „Amélie a barevný svět".

Prozradíte své oblíbené knihy z dětství? Umíte si je představit i jako audioknihu?
Veronika Gajerová: Těch knížek je moc, většina z nich už audioknihami jsou. Ale řekněte věk, na který se ptáte.

Ve vašich dvanáct letech…
Velice mě bavila francouzská knížka Dům drobných radostí od Colette Vivier, psaná jako deník. Ale já četla i dobrodružnou literaturu, třeba Verna. Do čtrnácti, patnácti let jsem četla pohádky, zajímala mě řada věcí, rozpětí bylo obrovské. Vedle toho jsem ale už tehdy četla i Kmotra od Maria Puzza (smích).

A vaše oblíbená audiokniha dnes?
Čtu dost duchovní literaturu, i z ní jsou už hodně audioknihy. Třeba Miluj svůj život od Louisy Hay je dost známá věc, která funguje.

A audioknihy, které jste načetla?
Asi nejmilejší pro mě byla Pipi Dlouhá punčocha. Milovala jsem ji v dětství, vycházela v Mateřídoušce a my každý týden vystřihovali jednu kapitolu, knížka tu vyšla až později. Ale přiznám se, audioknih jsem dělala řadu, ani si všechny nevybavím. Je to, jako byste se mě ptal na role…

Posloucháte audioknihy v autě?
Ano. Audioknihy oceňuji hlavně kvůli svým dětem, tak se seznámily třeba s Rychlými šípy. Pouštěli jsme si je v autě a ony byly nadšené. Má sestra mi dala cédéčko, které produkovala. Doma jsem audioknihy pouštěla, když byly děti nemocné, nebo když jsem šla na představení.

Máte ráda duchovní literaturu, navíc v audioknize o Amélii mluvíte zesnulou subretu, že…?
Ano, mluvím mrtvou operní hvězdu, tedy jejího ducha.

Takový bonbonek

Jak se vám ta role líbí a hraje, jak vám vyhovuje?
Hraje se mi krásně, velmi příjemně. Prolíná se tu reálný svět s duchovnem, příjemná byla setkání se všemi aktéry i s Ivanem Mikotou, který audioknihu točil, stříhal. A také s Naděnkou, mou sestrou, která ji režírovala… Bylo to pro mě spíš za odměnu, takový bonbonek (smích).

Co je u vás nyní nového v případě divadla, televize…?
V Ordinaci na Nově jsem končila před rokem, v divadle jsem měla před prázdninami premiéru hry Kdo se bojí Virginie Wolfové? od Edwarda Albeeho. Na tu roli jsem velmi pyšná, s pokorou jsem se snažila dovést ji do zdárného tvaru. Myslím, že se inscenace dost podařila, hlavní roli Marty si užívám.
Ke 100. výročí založení Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha zkoušíme Revue na počest obou. Děláme ji zvláštně, ne tak, že někdo hraje Voskovce a jiný Wericha, jak se to běžně dělá.
Je to taková férie od počátků působení V+W v Osvobozeném divadle, v našem Divadle ABC, když byli mladí. Většinou se to dělá až z Horníčkovy doby, nebo když už byli v emigraci. I tuto hru režíruje Petr Svojtka, je v ní hodně písniček i tancování a stepování. Je to velice zajímavé.
Jinak jsem v červnu vstoupila do seriálu Svatby v Benátkách, ale až teď se objevím na obrazovkách. Jak víme, točí se s tříměsíčním předstihem. Hraju roli výrazně mladší, než jsem já. Mé profesorce matematiky by mělo být kolem 37 let, můj partner je tu herec Martin Kraus.
Jinak jsem zhubla a cítím se teď opravdu dobře, naprosto báječně (smích).

Dále v rozhovoru pro Deník na křtu audioknihy „Amélie a tma" odpovídala Petra Neomillnerová…

Je pro pro vaši hrdinku přednější dobrodružství, či láska? Či se oboje v knize pěkně potkává?
Protože jsou to dvanáctileté holčičky, láska tam nehraje velkou roli. Takže možná spíš to dobrodružství a přátelství.

Dělají si, co chtějí

Do jaké míry je Amélie ovlivněna vámi? Ptám se proto, že mi pár spisovatelů řeklo, že si jejich hrdinové časem dělají, co chtějí. Přestanou poslouchat (smích).
Oni si sice dělají, co chtějí, ale vždy v intencích svého autora. Takže hrdina či hrdinka je vždy část osobnosti autora. Ale ano, pokud se ta knížka dobře rozjede, většinou si hrdina začne dělat, co chce. Ale pořád v intencích, kam by autor chtěl, ale sám nemůže. Tak tam vyšle svého hrdinu.

Jaká Amélie je? I trošku zbrklá, nebo spíš dobově umírněná oproti naší současnici Markétě?
Je dobově umírněná, ale v průběhu knížky se začíná uvolňovat podle naší doby, jak to dnes chodí. Začíná poznávat barvy naší současnosti, ač je duch a žije pravidelným a smutným životem.

Je rozdíl mezi smutkem a depresí, ale úspěšné gotické romány i knihy plné tajemství to mívají pěkně vybalancované. Přemýšlela jste nad tím, jak moc to bude smutné, hrají-li v knize důležitou roli mrtví?
Moc jsem nad tím nepřemýšlela, jsem spíš „intuiťák, nekonstruuji. Melancholie tu je, ale knížka je pro děti od deseti let, není to gotický román. Smutek a melancholii jsem v ní tedy nechtěla moc „pouštět ze řetězu", aby pro děti nebyla moc smutná.

Přátelství i lásky

Prozradíte, co nejdůležitějšího v knize ducha Amélii čeká?
Leitmotivem mojí knihy je přátelství, které dokáže zbořit přehradu mezi světem živých a duchů. To je zde to nejdůležitější, důležité to je i v dalších dílech knihy; třetí díl vydá Albatros příští rok. Tedy nejprve přátelství a pak také lásky jsou zde úplně tím hlavním tématem…

Jak jste spokojená s obsazením rolí v audioknize? Pomáhala jste herce i vybírat?
Nepomáhala, ale dostávala jsem knihu k náslechu a jsem velice spokojená. Líbí se mi, jak audiokniha text posunula ke skutečnějšímu a reálnějšímu životu. Tím, že do toho vstupují opravdoví lidé, to už není jen fantazijní svět, který si vytváří každý čtenář. Je to mnohem konkrétnější. Takže i pro děti, pro které by ta kniha mohla být moc složitá, kdyby ji měly číst, asi bude audiokniha přístupnější.

„Amélie a tma" je spíš holčičí čtení a teď i poslouchání. Nemělo by být na přebalu varování „Klukům vstup zakázán"?
To tedy ne, vždyť máme i čtenáře chlapce. I když jich je méně. Řekla bych tak kolem deseti procent.