Čnít by mohla pražská (Vršovice/Jižák) dvojka i zítra v klubu Doma v Ústí. Pobaví před Vladimírem Mišíkem s Etc…, čekat lze mnohé. I písničky, které má Vasilův Rubáš na CD „Konec světa". Na jeho webu si ho lze před objednat, běží tu i odpočítávání, kdy Konec světa nastane (tedy kdy má 21. 12. 2012 v pražském Paláci Akropolis křest. No jo, to jsou ty jejich fórky!

V rozhovoru odpovídali oba, Vasil Děda (harmonika, kytara, zpěv) i Petr „Ruby" Rubáš (buben, trumpetky, efekty). Většinu písní píše Vasil, spolu je zpracovávají.

Co pro vás znamená show?
Ruby: Je to obratník mezi světem, osudem a smrtí. Takže vlastně všechno. Show je poučení, hloubka a hlavně láska. Anebo jinak. Děláme blbiny, lidi je chtějí a nás baví.

Dobrá, a která je tedy vaše nejzábavnější písnička?
Vasil: Ta, kterou složíme příště. Doufám.

S těmi ostatními byla nuda?
Vasil: Je to nuda, no.
Ruby: Je to o srdíčku, a to je vždycky nuda.
Vasil: Takovej folk.
Ruby: Ne, folk ne. My to hlavně mixujeme dál, folk vedeme do krajů, kde ještě nikdy nebyl. Třeba v punku, v reggae, ve skáčku. Děláme folku takovou okružní jízdu, výlet.

Máte v tom i vzory?
Ruby: Vzory ne, kašleme na ně. Baví nás hromady kapel, od Marleye po Kryla, cokoli. Ale vzory nebrat!

Hrajete i nějaké věci převzaté?
Vasil: Máme jednu od Jirky Gershwina s naším textem, Není to moc poznat, my ji trošku přeskáčkovali. Někdo to zná jako „Summertime"…
Ruby: …a někdo jak „Zamrkám" od nás.

Živě jste zábavní. A co doma?
Vasil: To ne, já jsem úplně nudnej. Prostě depka…
Ruby: Jsme oba z reklamky, tak pak sedíme doma, čumíme na tu telku, pijeme pivo…
Vasil: Ale ne. Jsme samej koncert, kalíme, baví nás to.
Ruby: Jo, ale doma jsme většinou hodní. Dáváme si svíčkovou a jsme děsně chudý. Starý víno, plesnivý sejry, auto bez střechy vždyť to znáš!

Co jste na Portě vyhráli?
Vasil: Keramickýho pankáče s kotlíkem na zádech a s kytarou. Moc hezkej!
Ruby: A taky stan pro tři. Trapný! Loni jsme v Řevnicích na Portě obdrželi 2. místo a měli jsme tam taky stan pro tři. Vyspali jsme se v něm čtyři, bylo to sice hodně intimní, ale dali jsme to. Takže i tento stan určitě využijeme.

Jak si vysvětlujete, že jste finále Porty v Ústí vyhráli?
Ruby: Jsme asi první kapela, která na ní nedělala uspávače hadů. Všichni ti trampíci to tam prožívali, já to úplně nenávidím. Takže my jsme to vzali odjinud.

Prý vaše duo souvisí s divadlem…
Ruby: Ne duo, jen já. Se ženou hrajeme v amatérském sdružení Divadle Esence. Já už asi osm let.

Lze to, co děláte na pódiu, nazvat pozitivním šílenstvím?
Děda: Asi jo. My jsme původně chtěli být metaloví, drsní, ale vizuálně tomu úplně neodpovídáme. Chybí nám černé nehty, taková ta drsnost v ksichtě, to temno v srdci. Na to my nemáme. Ale to šílenství, to je v pohodě!
Ruby: Držíme si ho od dětských let, abysme nezešíleli.

A co vaše okázalá romantika?
Děda: To je srdíčko, láska. Náš Plyšák, to je tak nádhernej text, máme ho moc rádi, dojímá nás. (…a rozhovor končí v proudech slz citlivého muzikanta z Prahy. Tak tam brečím s ním pozn. autora)