O místech, které navštívila a především o vystavovaném Peru více pověděla sama překladatelka a tlumočnice z Mostu…

Působíte jako tlumočnice u soudu i překladatelka, ale můžete se pochlubit také malováním, fotografováním, cestováním… Jaké jazyky „ovládáte“?

Mluvím anglicky a v tomto jazyce i pracuji: překládám, tlumočím a vyučuji v kurzech a soukromých hodinách. Jsem zároveň soudní tlumočnicí a překladatelkou. Mluvím španělsky, ale pořád se v tomto jazyce snažím zdokonalit. Učila jsem německy a francouzsky a v těchto jazycích se domluvím.

Jazyky mi samozřejmě pomáhají při cestování, a to jak při komunikaci s místními obyvateli, tak při orientaci v zemi, kde se tímto jazykem mluví. Kdysi jsem se učila japonštinu, a někdy bych se k tomuto exotickému jazyku ráda vrátila. Asi než zase pojedu do Japonska.

Malování a fotografování jsou mými koníčky.

Navštívila jste několik koutů světa, kam se vracíte nejraději a nejčastěji?

Projela jsem větší část Evropy, navštívila Nepál, Keňu, Tanzanii, Japonsko, USA, Kanadu, Mexiko a půl roku jsem pracovala v Nikaragui ve Střední Americe jako profesorka na univerzitě. Učila jsem tam češtinu. V Kanadě jsem byla už dvakrát a letos se tam chystáme s manželem. Ráda bych se vrátila i do Jižní Ameriky.

Kde jste naopak ještě nebyla, kam byste se chtěla podívat?

Ještě jsem nebyla v Austrálii a na Novém Zélandu. Můj otec tam kdysi žil a já bych se tam také chtěla podívat.

V chomutovské knihovně nyní vystavujete své fotografie z Peru. Co vás přimělo navštívit poprvé tuto oblast?

Zajímám se o život původních obyvatel – indiánů, nejen v Jižní, Střední, ale i v Severní Americe. Peru bylo mým snem již od dětství. A loni se mi můj sen splnil.

Zarazilo vás něco na životě obyvatel?

Mnoho lidí žije z turistiky a často se snaží turisty okrást. Není divu, protože řada z nich žije na hranici bídy. Pro turistiku však dělají hodně. Například na ostrově Taquile vláčeli obrovské batohy s jídlem z pevniny po starých strmých kamenných schodech do restaurací na vrcholu ostrova.

Jaký byl tady váš největší zážitek?

Mým největším zážitkem byla návštěva Machu Picchu. Je to opravdu magické místo. Člověku se tají dech. Nějaké místo znáte z obrázků a najednou jej vidíte ve skutečnosti.

Dalším nevšedním zážitkem byl let nad planinou Nazca. Hodně jsem o těchto obrazcích v poušti četla, o Marii Reiche, která jejich objevováním strávila celý život, ale když jsem je viděla z letadla, srdce mi bušilo a jenom jsem mačkala spoušť.

Bála jste se zde něčeho?

Nejvíc jsem se bála, že mi ukradnou fotoaparát. Ale nakonec jsem přišla jenom o bundu a ponožky.

Jak dlouho trvala vaše cesta, kde jste navštívila známá místa jako jezero Titicaca, plovoucí ostrovy, Copacabanu, Machu Picchu a další?

Naše cesta trvala přes měsíc. Bohužel nebyla dost dlouhá na to, co všechno jsme chtěli vidět. Navštívili jsme řadu známých míst, jako Limu, planinu Nazca, kaňon Colca, jezero Titicaca z Puna i Copacabany, plovoucí rákosové ostrovy, La Paz a pevnost Tiahuanaco v Bolívii, Cuzco a Machu Picchu a další.

Bude i o těchto místech hovořit na besedě 20. ledna v chomutovské knihovně? Na co se mohou návštěvníci těšit?

Ano, a nejen o nich budu vyprávět 20.ledna na besedě v knihovně. Tímto všechny zvu. Budu promítat fotografie (nafotila jsem jich stovky) a ráda se se všemi podělím o své zážitky.

Kam se v nejbližší době chystáte?

Jak už jsem se zmínila, chystáme se s manželem do Kanady. Já jsem byla ve Vancouveru už dvakrát, žije tam můj otec. Projela jsem také ostrov Vancouver a nejbližší okolí. V roce 1989 jsem cestovala po USA autobusem Greyhound. Letos bychom se měli podívat do národních parků v Kanadě jako je Jasper nebo Banff. Chystám se fotografovat panoramatické fotografie, které by mohly být námětem mé další výstavy. Doufám, že se nám podaří navštívit i nějakou indiánskou rezervaci a získat další informace o životě indiánů ze severozápadního pobřeží. Ráda bych přeložila i nějaké indiánské legendy. Jsou kouzelné.