Pop folková skupina Kamelot, zpěvák i autor Roman Horký a spol. se nezastaví. Nové album „Proti proudu“ (EMI Czech) jí křtil 14. března v klubu Mlejn (Praha) pop zpěvák Petr Kolář, Kamelot slaví 30 let a jede turné…

Jen už to není tak náročné, jako když předloni Horký se spoluhráči hráli nonstop 106 koncertů, den po dni. „To se člověk ani nemohl opít, když věděl, že ho druhý den čeká další hraní,“ ohlíží se kapelník Kamelotu. „Ale zase jsme pomohli Fondu ohrožených dětí, Klokánku. Dávali jsme mu peníze z každého koncertu a přidali 150 tisíc ve finále. Svůj dopad to mělo, ale bylo toho dost,“ vzpomíná dnes.

Novinku Proti proudu křtí Kamelot i 15. března od 19.00 v KD Říp v Roudnici, v pátek 23. března od 20.00 CD čeká křest v Loutkovém divadle v Lounech a Liberec se křtu alba nahraného akusticky a bez počítačů dočká v Lidových sadech 29. března.

Jak Deníku prozradil Roman Horký z Brna muž drsně romantického hlasu a autor řady hitů počínaje tím prvním velkým Zachraňte koně na sever Čech se těší.

Romane, proč se CD Kamelotu jmenuje Proti proudu? Dřív jste se nechali proudem „nést“?
Je to symbolika toho, že se celé Čechy vezou s hlavním proudem, takovým tím módním… Ale my jsme nikdy moc v módě nebyli, tedy z té módy ani moc nemůžeme vypadnout což je naše výhoda.

Na CD máte časové rozpětí od časů Divokého západu po dnešní boje v Afghánistánu. Je to pro vás podobná romantika?
Kdo si poslechne naši písničku Tahle země není pro starý, pochopí, že je také o dnešní době. Název jsem si vypůjčil z filmu bratří Coenů, ale příběh je úplně jiný. Popisuje situaci, která tu je teď .

Vy jste našim vojákům v Afghánistánu i hrál, že?
Ano, hrál jsem na základnách Logar a Šarana, kde jsou naše jednotky. Byla to zajímavá zkušenost.

Písnička „Afghánistán“ vznikla na základě té zkušenosti, či ji tam už naši vojáci slyšeli?
Napsal jsem ji až na základě svého pobytu tam.

Z vaší novinky zní pěkný hlas Blanky Šrůmové, třeba v písni Když zamrzá řeka. Sehnat dnes dobrou zpěvačku je to snadné, nebo spíš zázrak?
Blanka je zkušená hudební matadorka, zpívá výborně, cítí to. V jejím hlase je takové zvláštní pnutí, takové napětí, což každá zpěvačka nemá. Zpěvaček se zajímavým hlasem je okolo spousta, ale tak dobrým frázováním tímto darem není obdařena každá. Taky dnes dost závisí na písni, kterou ten hlas pěje. Pokud zpívá jen dva neustále se opakující řádky, je to toho hlasu špatná vizitka.

Ale ona se Blanka Šrůmová loni zase vrátila ke své kapele Tichá dohoda. Je tedy vaše nové CD v tomto už jen vzpomínkou? Či jedete turné spolu?
Blanka s námi aktuální turné jede, ona chce hrát. Ale Tichá dohoda je její domovská kapela a s námi je dnes Blanka na turné jako host.

Kolega-spisovatel se často ptá básníků, jaké mají životní krédo. A co vy máte také nějaké?
Ano, jsou to tři P. Příběh Pointa Poselství. Tak by podle mě správná píseň měla vypadat, ty má mít. Když jsem se o tom bavil s muzikanty v Americe a v Kanadě, říkali, že to je naprosto samozřejmý. Že bez toho to nejde.

Vaše klidnější písničky z alba, i úvodní Proti proudu, mají blízko k hitům legendární britské kapely Dire Straits. Mají jejich klid i napětí souhlasíte?
Nebráním se tomu tvrzení… Ale já ani netušil, že kytara, na kterou hraju, umí takový „knopflerovský“ zvuk. (Mark Knopfler byl v letech 1977 1995 šéf a kytarista Dire Straits poznámka autora). Samozřejmě, každý má svůj způsob hry, ale mně tam hodně pomáhá právě elektroakustická kytara Godin, edice 5. Avenue. Myslím, že dost určila charakter toho alba. Jak má člověk dobrou kytaru, tak jde všechno samo.

Na CD v songu Tahle země není pro starý zmiňuje českého spisovatele dobrodružných knížek Otakara Batličku. Je to hrdina vašich dětských let? Koukal jsem, že jsme stejný ročník a vše nejlepší k vašim nedávným narozeninám.
Děkuji…

Není zač. Byl tedy Batlička i hrdinou vašeho dětství?
Byl. Ale bohužel byl také zakázaný… Můj táta, moc dobrý člověk, mi tuto klukovskou literaturu nakoupil v roce 1968, kdy byla a později už se zase sehnat nedala…
Příběhy od Batličky jsem četl velice rád. Myslím, že to byl nádherný člověk klukům otevřel oči. Ukázal nám nádherné obzory tajemství a romantiky, byl to určitě dobrý chlapík. Myslím…

I já jeho exotická dobrodružství hltal. Také si ale v písni „Tahle země není pro starý“ na závěr povzdechnete: „Tahle knížka není pro mladý“. Chcete tím říci, že Otakar Batlička už dnešní generaci nezaujme?
Přesně. Když vidím dnes kluky, to je naprostá ignorace, nezájem o cokoli. (smutně) Jen sedí u kompu, jinak je nebaví nic… Možná se nějaký „zpátečník“, který jde „proti proudu“, i mezi nimi najde. Ale moc to neočekávám. Myslím si, že kdo dnes nejde s davem, není v současnosti ani mezi dětmi „in“. Bohužel…