Skupina Prago Union, špička českého hip hopu, pobaví ve středu 13. 11. klub Doma v Ústí na studentské Papučpárty. Pořádá ji Studentská unie ústecké Univerzity J. E. Purkyně s projektem Rock In Ústí.
Den poté křtí Prago Union v Lucerna Music Baru v Praze nové album „Vážná hudba", a zdarma k němu přidá bonusové CD „Odložené chlebíčky".
V pátek 22. 11. Kato a spol. roztančí litvínovský klub Ponorka. To je minimálně pět důvodů proč aktuálně udělat rozhovor s Katem, rapperem a básníkem Prago Union.
Bylo album „V barvách" mezičasem mezi dvěma alby? Třeba i proto, že má oproti novince „Vážná hudba" poloviční délku?
Spíš to byl jiný druh práce. Chtěl jsem si zkusit koncepční album na předem dané téma. Poloviční ale určitě není, dal jsem do ní stejně energie jako do kterékoli jiné desky.
Krok vstříc lidem
Pár let máte kapelu Live Band, dnes Champion Sound. Dala Prago Union pestrost i džezík?
Byl to krok vstříc lidem, kteří neposlouchají normální hip hop a začali se množit na našich koncertech. Nám bylo jasné, že se nemají na co koukat, že ty naše dva ksichty to nezachrání. Měli jsme štěstí, že jsme narazili na kluky, kteří si chtěli vyzkoušet to samé a taky neměli s kým.
Odpočinete si s kapelou za zády, když se spoluhráči pustí do sól?
Myslel jsem si, že si odpočinu víc. Když hrajeme do základu, který jsem si dělal sám a jsem na něj zvyklý, hůř se spoléhá na kolegy, že třeba bubeník neudělá chybu nebo nevypadne z rytmu.
Užil jste si se skupinou Mňága a Žďorp výročí čtvrtstoletí na záznam pro DVD „Dáreček Live"?
Ani nevím, že to kluci vydali. Ale jo, byla to velká radost. Můj brácha, když jsem byl menší, Mňágu hodně jel, takže jsem to měl naposlouchané a vždycky mi to přišlo sympatický. Petra Fialu mám rád a těší mě, že on má rád naši muziku. Takže to pro mě byla čest i velká legrace.
Zpíval jste od Mňágy píseň „Některé otázky už si prostě nekladu (Otázky?)", která uzavírá i CD„Vážná hudba". Je to pro vás zúročení té skladby?
Mezi dvěma deskami („HDP" a „Dezorient Express" pozn. aut.) jsem dělal pár hostovaček a některé mi přirostly k srdci tak, že se je snažím zúročit. Jen je tahle věc od Mňágy trošku jinak. Udělal jsem vlastní verzi a tím, že to dopadlo tak odpočinkově, úplně to sedlo na závěr alba „Vážná hudba".
Byly by další „hostovačky" už i na nové pestré album? Či ještě není čas na vymetání archivů?
V Lucerna Music Baru na křtu „Vážné hudby" rozdáme 2. díl podobného CD. Před třemi lety jsme vydali vlastním nákladem na 400 kusů CD „Metronom" jako poděkování lidem za super konciky, které jsme s nimi zažili. Byly to nevydané věci kolem 1. a 2. desky, ale už se jich zas nashromáždilo tolik, že máme i na 2. díl, na „Odložené chlebíčky". Jsou to ale demáče a tak, takže se nebudeme tvářit, jako že je to nové regulérní album.
Chlebíčky na webu
A jak se k „Chlebíčkům" dostaneme my, kteří se na křest do Lucerny do Prahy nedostaneme?
Myslím, že ho dáme na konci roku na web volně ke stažení tak, jak to bylo s CD Metronom. A po skončení Lucerny, myslím, tak sto kousků zbyde, a ty budou na našich stránkách asi za stovku k mání.
Zkusili už Prago Union zahrát jen akusticky, unplugged? Či by to bez srcatchů DJ Mara nešlo?
Ony ty scratche nejsou nějak dominantní… Už jsme na pár koncertech měli dřevěnou basu, ale většina našich kluků hraje na elektrické nástroje a tak nevím, jestli bychom si troufli na extra akustický koncert. Zas takoví virtuózové ani jeden nejsme.
„Laskavě si umej ruce, než mě začneš chytat za slovo", zní na Vážné hudbě v písni „Záložka". Přitom vy rád za slovo chytáte, třeba i sám sebe. Tolik obratnosti, vtípků, ironie… Třeba „Neciv jak u vytržení, nejsem tvůj zubař"… Cítím to správně?
No, v běžném hovoru by se to tak asi dalo vnímat. Nicméně to je taková moje úchylka, že když někdo mluví, tak mi v hlavě naskakují různé varianty přesmyček z toho vyplývajících. Není to chytání za slovo, „chytání" vnímám spíš jako něco negativního nebo rozhodně ne přátelského. Někoho chytáte za slovo, když se strkáte nebo hádáte… Jako chytání za slovo bych to nenazval, nicméně technicky vzato to tak vlastně je.
V dubnu 2013 jste hrál na ČT ve svěží sérii Nevinné lži, v dílu „Čistá práce". Hlavní roli řemeslníka „semletého" byznysem i podrazy tu měl Jan Plouhar z Činoherního studia v Ústí nad Labem. Jaká to pro vás, Adame, byla zkušenost? Stál jste prvně před kamerou, že ano?
Jo jo, poprvé. Předtím jsem jen tak přihrával v klipech a tak… Sice jsem hrál sám sebe, takže nevím, jak moc to vypovídá o mně jako o herci, ale bavilo mě to. Bylo to mnohem jednodušší, než jsem čekal. Čekal jsem, že budu víc vystresovaný, vytrémovaný, ale byla to prča. Vlastně jsem tomu přišel na chuť a rád bych si to zkusil i víckrát, ale to vlastně nezáleží na mně.
Chytl jste „hereckou slinu"?
Byl to dobrý kolektiv, legrace i dobrá zkušenost a rád bych zjistil, jak moc by mi to mohlo jít. Ale rozhodně v sobě nevidím žádnou budoucí hereckou ikonu.
V TV inscenaci „Čistá práce" jste měl i jeden zajímavý song. Jen si teď nejsem jistý, jestli i on je na novince „Vážná hudba". Je?
Na Vážné hudbě je v jiné podobě, s jinou hudbou i s pozměněným textem jako „Na odpis". Ta filmová verze jako remix od WWW se jmenuje „Den zúčtování" a bude právě na „Odložených chlebíčkách".
Proč se CD jmenuje „Vážná hudba"? Není tam souvislost s žádným textem, řekl bych.
Když se mi písničky na nashromáždí, nechám z nich název desky vyplynout. Nemá to vztah ke konkrétnímu textu, ale přišlo mi to jako relativně vtipný název. Tedy že i sranda se může dělat vážně.
S notami bojujeme
A jak s tím souvisí fotky Alexandra Dobrovodského, které k desce nafotil? Ta velká nota, která vás utiskuje až zabije…?
(smích) No není to vždycky prdel. Ten hudební život na vás občas dopadne a nechce slézt dolů. Ale je to víceméně taková legrácka. S těmi notami víceméně bojujeme od začátku, a jinak to nebude.