„Expozice připravená ve spolupráci s Národním muzeem se zaobírá pověstmi dob předkřesťanských, které konfrontuje s archeologickými nálezy," uvedl Václav Houfek, ředitel ústeckého muzea. A na novou unikátní výstavu, která bude přístupná až do konce ledna 2016, návštěvníky zve.

Podle Aleny Ježkové

Do minulosti se ale díky nové audioknize „Staré pověsti české a moravské" ohlíží vydavatelství Supraphon. „Jde o Staré pověsti české a moravské úspěšné autorky Aleny Ježkové z Albatrosu z roku 2005, které načetla plejáda hereckých hvězd," řekl Vladan Drvota ze Supraphonu.

Obal supraphonských Starých pověstí českýchSpisovatelka Alena Ježková je oceňovanou autorkou knih pro děti a mládež.

„Její vyprávění z dějin českého i moravského národa je psané krásným, obrazivým jazykem, je srozumitelné, s četnými zajímavými vysvětlujícími vstupy, jež předcházejí každou pověst. Čtrnáct příběhů z počátku našich dějin dostává novou dramatickou podobu, která předčí pověsti Aloise Jiráska pohledem současníka i poznatky, osvětlujícími skutečné i bájné události minulosti. Nadčasové vyprávění o praotci Čechovi a jeho dcerách, o dynastiích prvních českých a moravských panovníků, velkých dramatech souvisejících s přijímáním křesťanství líčí autorka tak, že se stáváme jakoby přímými svědky příběhů z dávné historie," říká Vladan Drvota.

Výsledek je skvělý

„Audio podoba Starých pověstí českých a moravských je další způsob, jak pověsti přiblížit dětem i dospělým. Vážím si práce režisérky Nadi Dvorské a hvězdného obsazení, které zvukové adaptaci mé knihy přisoudila," uvedla Alena Ježková. „Výsledek je prostě skvělý."

Pro Supraphon knihu Aleny Ježkové „Staré pověsti české a moravské" načetli herečka Veronika Gajerová a herci Jan Potměšil, Boleslav Polívka a Jan Kačer. V bookletu jsou ilustrace Renáty Fučíkové. Audiokniha má tři CD a vyšla i v digitální podobě na webu Supraphonline.

Hlasy našich herců

Ze jmenovaných herců lze těžko někoho vypíchnou a jiného upozadit. Věcný tón čtení Honzy Potměšila je organicky provázán s uchu lahodícím vyprávěním Jana Kačera. Těžko se najde v Česku někdo, komu by jeho dikce nevyhovovala, či dokonce vadila. Potměšil říká, jak to bylo s dávnými Slovany. Od Kačera po chvíli slyšíme: „Tomu místu se začalo říkat Kouřim, dodnes tam ukazují velký kámen, u něhož Lech přikázal založit hranici. Ale ani zde se Lech, považovaný za praotce Poláků, neusadil…"

Jak o dům pečoval šotek či had hospodáříček? Tedy ti, o které musely hospodyňky pečovat, aby jim přinesl štěstí? To vypráví Veronika Gajerová. A že naši předkové vykonávali obřady a přinášeli bohům a duchům oběti. A co se dělo po smrti kněžny Libuše. Jak dívky v čele s Vlastou zhrubly, když stavěly hrad Děvín. A jak pak lstivě muže vraždily za Dívčí války a ke svému jménu přišla Divoká Šárka.

A staré pověsti z Moravy? Kdo jiný než právě Bolek Polívka by je tu měl číst?!