Tata Bojs na turné vezou nové album. „Denně zkoušíme, znovu se učíme hrát písničky, které jsme už jednou uměli," smál se Milan Cais před turné.

„Náš host, bubeník Tomáš Neuwerth, zahraje místo mě pár písniček. Už jsme to i jednou zkusili, ale ne v takovém měřítku. Budu víc zpívat, některé písně zahrajeme dohromady ve dvojích bubnech. To bude jízda," těší se Cais.

A technické vychytávky? „Je otázka, jestli je v Ústí předvedeme jako jinde, v klubu Doma je dost malé pódium," řekl o led systémech. Pro velkou scénu, na křest 12. listopadu ve Foru Karlín, je kapela užije naplno, většina klubů je pozná. „Naše show je na příkon energie náročná, u slabších přípojů by to mohlo při koncertě spadnout," bojí se lídr Tata Bojs.

S rozpitou kostkou

Uvidíme na scéně i tvou tvorbu?
Vizuál se budeme snažit mít všude. Můj akvarel z obalu CD je vytvořen volně na motivy Rubikovy kostky, barvy úplně nesedí. Pracuju se čtvercem, bude hrát prim i na scéně. Čtverců tam bude víc, v menších verzích se to má různě modulovat. Pracujeme i se dvěma ledkovými systémy, s nimi jsme už jeli turné k 25. výročí Tata Bojs.

Na novince máte hosty tradiční i nové. Který tě nejvíc těší?
Nechci někoho úplně vypichovat… V pár písničkách jsme chtěli mít přítomný ženský element, tak jsem oslovil Yellow Sisters. Ale hosté jako Jan Burian i Marek Eben se vyloupli až v poslední fázi. Ten text jsem měl psaný ve třetí osobě a myslel jsem si, že písničku „Rubik a Kubrick" budu zpívat sám. Zkusil jsem to, ale nebylo to ono. Tak mě napadlo, že by to mohl být trialog. Jeden hlas vypravěče, to bych byl já, a k tomu dialog dvou pánů géniů, kteří se náhodně sejdou na dekadentní party a vzájemně si pochlebujou. Ta představa mě bavila a bylo nasnadě, že to musí zpívat někdo, kdo má něco za sebou lidsky i hudebně, aby to v jejich hlase bylo slyšet. A chtěli jsme, aby to byl někdo, koho si vážíme. Napadli mě ti dva a oba kývli.

Sešli se Marek a Jan ve studiu?
Spolu nemohli, každý přišel zvlášť. Ale myslím, že to tam ani není poznat…V písničce „Noční linky" zase hraje Oskar Török, vynikající trumpetista. Už jsme spolu jednou hráli s Petrem Niklem, spolupracoval jsem s ním i když jsem skládal hudbu pro film Malý pán. O trubce pro Noční linky jsme uvažovali už dřív, ale pak jsme na to zapomněli. Vzpomněl jsem si až před míchačkou, když jsem Noční linky dozpíval. Oskar druhý den odlétal do Korey a nechtělo se mu takhle narychlo točit, ale přišel. Zahrál to celé třikrát a už první take jsme tam dali. Doubravánek plus Parťákovy smyčce… I ty už jsme na albu měli. A na CD je i zvláštní záznam z Colours of Ostrava. To je unikát, podařilo se nám nahrát, jak dvacet tisíc lidí křičí: „Praha, ha ha ha" a Čechy, chi chi chi…" Perfektní zážitek to byl!

Vyjít vaše deska později, byly by na ní i červené trenýrky nad Hradem a běženci?
(smích) To netuším… Je ale zajímavý, jak moc je to album vnímaný politicky, i když to tak od nás myšlený nebylo. Písnička Gastronaut dostává v současný migrantský krizi zvláštní přídech… Mardoša text psal asi před dvěma roky a myslím, že tenkrát to bylo spíš myšlený na Putina a Rusko. A teď to chytá odlesk jiného charakteru. Takových momentů je na albu víc. „Zastavte mě, zastavte mě, postavte tu zeď" a podobný věci, který jsme tak ani nemysleli. Ale dnešní doba si to sama nějak určila, věci dostávají jiný kontext. I to je zajímavost našeho alba.

Budoucnost = past?

Slogan „Minulost je past" zní v úvodní „Nadčasové" víckrát. Ale co budoucnost? Není ona past?
Budoucností je dobrý se nezabývat, ani minulostí. Důležitý je žít přítomnost. Zní to jako klišé a klišé to je, ale je to i velká pravda. Sám se tím snažím maximálně řídit, raději bych se vůbec budoucností nezaobíral.

„Přítomnost je prezent", tamtéž tvrdíte. „Pěknej dáreček", ne?
No samozřejmě, ale ve všech dobrých i špatných ohledech. To je na ní skvělý, zvlášť když jsi na pódiu a něco lidem sděluješ. Přítomnost je tisíckrát krásnější, na pódiu je to skvělej čas.

Už se to zas blíží, máš tip na dalšího prezidenta Česka? Při minulé volbě jsi podporoval Karla Schwarzenberga…
Tip zatím nemám, tos mě překvapil. A nevím, jestli na to Karel už není moc unavený. Jenže, co když nám pak zůstane ten současný? To by bylo špatný, vlastně ono už to špatný je.

Když v Gastronautovi zpíváte o Sushi s colou, není to český „product placement"? Tata Bojs nafasují na turné light colu…
Když jsme tu písničku pustili na vydavatelství, protočily se jim panenky. „To snad není možný! To nemůžete pustit, dělat takovou reklamu!" Ty samply jsou z 50. nebo 60. let, dost prehistorický věci. Chtěli jsme tam mít typický zástupce Východu i Západu, jsou tam vysamplovaný výkřiky z Kurosawových filmů ze 60. let.

A do toho jako protipól chlapík, co propaguje Coca-Colu v lahvi.
My to mysleli úplně nezištně, divný by to bylo teprve potom, co bychom oznámili Coca-Colu jako partnera. Takhle to pro mě prochází.

Nejen o klipech

Asi největší popík z nové desky „A/B" , alespoň tedy pro mě, je písnička Radioamatér, song zjemnělý sbory dívek. Natočíte na ten song i další videoklip?
Ne. Chystáme klipy sice dva, ale žádný k Sondě, prvnímu singlu desky. A asi ani k Rádioamatérovi, i když ke všem novým písničkám vznikají videoprojekce, takový malý klipy pro koncerty. Oficiální klip chystáme k Nadčasové. Zavolal nám jeden kamarád a aniž by tu desku slyšel, nabídl nám nápad na klip. Popsal mi ho a ten nápad je vynikající, navíc sedí přesně do Nadčasové. Tak jsme se pro ni rozhodli, přes zimu to chceme udělat. Zároveň chystáme časosběrný klip k písničce Běžec, nazpívané za běhu do iPhone. Přišlo nám vtipný, písničku o běhání při běhu taky nazpívat. Má i hluky a ruchy ulice, působí jako klip bez obrazu. Už jsme se i dohodli s Davidem Ondříčkem, že ho s námi natočí. I pro něj je téma běhání aktuální, chystá film o Emilu Zátopkovi.