Malíř Václav Zoubek se narodil nedaleko, dalo by se říci za kopcem - ve Verušičkách u Žlutic. Sochař Ladislav Janouch pochází z Prahy. Lednová výstava v Galerii Josefa Lieslera představí to nejlepší z jejich dosavadní kariéry. Dnes se od 17 hodin koná vernisáž, výstava pak bude přístupná vždy od úterý do neděle od 13 do 17 hodin až do 1. února.

Sochy: Ženská těla z mramoru i bronzu

Ladislav Janouch, vynikající český sochař, se narodil 14. 6. 1944 v Praze, kde žije a pracuje. Po absolvování pražské Akademie výtvarných umění v ateliéru prof. Jiřího Bradáčka v roce 1973 působil a dodnes působí jako sochař ve svobodném povolání.

V roce 1980 byl na stáži v Itálii na Academia di Belle Arti Perugia. Uskutečnil nespočet samostatných výstav a zúčastnil se řady kolektivních výstav jak doma, tak i v zahraničí. Svým dílem je zastoupen v mnoha veřejných a soukromých sbírkách rovněž doma i v zahraničí. Zúčastnil se řady mezinárodních sochařských sympozií.

Ve své profesionální výtvarné činnosti se věnuje plastice, reliéfu a portrétu. V roce 2004 získal za svoji tvorbu Cenu hejtmana Jihočeského kraje na 8. Intersalonu. Jeho raná expresivní až barokní tvorba převážně sportovních a symbolických námětů přechází postupně k využívání kontrastu konkávních a konvexních tvarů čistých linií, a to zejména v ženských postavách a torzech. V počátcích pracoval převážně se dřevem a pískovcem, postupně využívá práci v mramoru a odlévá sochy z bronzu.

Malíř: Táta to měl za „veselou bídu“

Václav Zoubek se narodil v roce 1953 v obci Verušičky na Karlovarsku. Malířství se plně věnuje od roku 1966. Rozhodnutí být malířem bylo zpočátku jen zpola podporováno rodiči, otec řekl, že jedná o „veselou bídu“, matka přijala rozhodnutí bez výhrad.

Když se nedostal na odbornou výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze, absolvoval Střední ekonomickou školu v Rakovníku. Po maturitě v roce 1973 nastoupil jako výtvarník do oddělení propagace Rakovnických keramických závodů v Rakovníku, kde se zabýval nástěnkami, transparenty a propagací výrobků a reklamou na zboží. S partou mladých keramiků začal také společně vystavovat.

V té době se již smířil s neúspěchy spojenými s přijímačkami na Akademii výtvarných umění, když v tom napotřetí uspěl. „Já jsem vždycky chtěl malovat, od puberty. Jenže v mém dětství bylo strašně málo výtvarných škol a byl o ně velký zájem, takže ekonomka byla pro mne východisko z nouze po neúspěchu u první talentové zkoušky,“ vypráví Zoubek.

Zpočátku téměř výhradně kreslil, později také maloval. V ateliéru se věnoval studii aktu, doma maloval krajiny, figurální kompozice, zátiší. Ač působí Václav Zoubek jako ředitel v rakovnické Rabasově galerii, Kadaňsko mu není cizí. „Poohří jsem procestoval svého času jako tramp a okouzlovalo mne svou romantičností. Když jsem jako krajinář (malíř malující přírodu) maloval chmelnice, zabrousil jsem také na Podbořansko a Žatecko,“ prozradil Zoubek.