Vzpomínání na Jiřinu Jiráskovou je smutné i veselé, tedy dost v duchu jejích filmových i divadelních rolí. Česká televize hned v pondělí uvedla její film Zámek v Čechách i vzpomínkový pořad s jejím vyprávěním, jedna z nejlepších českých hereček se také ohlížela v rozhovoru pro Deník předloni na oslavě Dne seniorů v DK Ústí. V zákulisí, ale vlastně už i na scéně, si zapálila další cigaretu, popíjela bílé víno a přitom se rozpovídala o svém nejoblíbenějším filmu Světáci a mnohém dalším.

Aktuálně pak připojujeme pár řádek o jejím zatím posledním filmu vydaném na DVD. O Vráskách z lásky, za které je za vedlejší ženskou roli nominovaná na cenu české filmové kritiky. Ocenění budou vyhlášena na sklonku ledna v Divadle Archa v Praze.

Paní Jirásková, co byste řekla tomu, kdyby dnes v publiku neseděli senioři, ale mladí. Chtěla byste jim něco poradit?
Poradit? To v žádném případě! Ani já neměla v mládí ráda, když mně staří lidé chtěli radit. Ale musím vám říct, že jsem velký kamarád se všemi mladými lidmi. A vím, že si se mnou mladá generace rozumí.

A nemají tendenci od vás získat rady? Ať už jde o hereckou branži či o životní moudra.
Ano, mají. Ve Vinohradském divadle máme pár mladých herců a čas od času si ke mně přijdou o radu do života. A ta se nemusí zákonitě týkat jen herectví. Jsem pro ně taková hodná babička.

Jak se podle vás má takový obyčejný český důchodce?
Co tak kolem sebe poslouchám, tak hodně mých vrstevníků si stále na něco stěžuje. Já říkám, že pokud nám slouží zdraví a máme kolem sebe lidi, co nás mají rádi, jsem spokojená.

Čeští senioři se baví v zásadě o zdraví a vnoučatech a o tom, jak podražily léky a potraviny. Na této akci, kde jste byla čestným hostem, alespoň senioři na chvíli zapomněli na starosti všedních dnů, nemyslíte?
Určitě. Byla dobrá a přátelská atmosféra. Publikum bylo zvídavé a lidé mi stále pokládali víc a víc dotazů. Málem by si mě tam nechali.

Akci zpestřili zpěvem Yvetta Simonová i Milan Drobný. Chodila jste za mlada na nedělní čajové a taneční dýchánky?
Nikdy to nebyl můj šálek kávy. Podskalský (Zdeněk, uznávaný režisér, Jiráskové životní partner pozn. red.) náramně tančil. Vždy, když jsme byli na nějaké zábavě, vybral si k tanci jinou. Poslouchala jsem hodně šansony, měla jsem ráda Ljubu Hermanovou, několik sezon jsem s ní hrála v Divadle hudby v Praze. Na jejích vystoupeních jsem s ní často zpívala, ale že bych u toho ještě musela tancovat, to ne. Nechala jsem to vždy odborníkům.

Viděla jste již nejnovější zpracování Světáků od společnosti Háta či v hradeckém Klicperově divadle?
Neviděla, i když mě už pan režisér Morávek velmi prosil, abych jim přišla do Klicperova divadla v Hradci to představení požehnat. Snad se k tomu brzy dopracuji.

A nemáte z toho strach?
To víte, že mám. Pro mě jsou Světáci kultovní věc. Když se dívám na svou filmografii, tak jsem natočila strašnou spoustu filmů, ale Světáci patří mezi ty nejlepší. Takže pochopitelně z toho mám trošku trému. Umíte si představit jak někdo hraje Bohdalku?

No, právě! Nevím, zda mám jít do divadla s pocitem, že zhlédnu úplně novou hru či budu porovnávat inscenaci s originálem.
Nedovedu si odmyslet ty tři kluky. Tenkrát jsem měla Zdeňku Podskalskému strašně za zlé, že jsem nehrála partnerku Bróďovi. On byl taky takový drobný jako já. Bróďovi dal Janžurku a na mě zbyl ten „největší" Libíček. Jenže on byl skvělý herec a s ním se hrálo báječně.

Jiřinu Jiráskovou hraje v „pražských" Světácích Adéla Gondíková v alternaci s Mahulenou Bočanovou. Byly za vámi pro radu jak na tuto roli?
Naštěstí nebyly. Protože já bych jim stejně neuměla poradit. My tři jsme hrály ve filmu pěkné potvory (smích). Ale roztomilé potvory.

Je to přes 40 let, kdy film vznikl. Měl hned na začátku takový úspěch, či až postupem času?
Hned po prvních dnech bylo jasné, že to bude trhák. A to i díky tomu, že to bylo v době, kdy tento žánr umíral. Byl to začátek sedmdesátých let a Zdeňkovi Podskalskému zatrhli dělat filmy tohoto druhu. Nakonec to však dopadlo tak, jak dopadlo. A jsem za to ráda.

Jak těžké bylo pro chytrého člověka jako jste vy hrát prosťačku, potažmo lehkou děvu?
Ohromně mě to bavilo! Vždyť i Jiřinka Šejbalová se na své roli „mamá" … ono to mělo ještě jedno slovo, ale to já do novin říct nemohu… pořádně vyřádila. Během natáčení jsme si užily spoustu legrace.

Kterou roli byste si dnes představovala pro sebe?
No (delší rozmýšlení)… jedině roli Bródi. Ten byl z těch omítkářů nejinteligentnější.

Vrásky z lásky: Menší, avšak výrazné sólo Jiřiny Jiráskové

Hlavní postavy tragikomedie „Vrásky z lásky" (97 minut, Magic Box 2012) hrají Radek Brzobohatý (Ota) a Jiřina Bohdalová (Jana). Ta coby „vysloužilá" herečka žije v domově pro seniory, kde svými aktivitami (kroužek herectví…) působí rozruch.

V roli její spolubydlící paní Jižné se představila další domácí filmová legenda Jiřina Jirásková. Obě se s režisérem Strachem setkaly již při práci na TV filmu Povodeň. „S Jirkou Strachem točím velmi ráda a s Jiřinou Bohdalovou točím teprve 50 let, takže to není zase tak moc dlouho," přiznala Jiřina Jirásková. „Jsme na sebe zvyklé a pracujeme spolu rády," dodala dáma české kinematografie, ač hraje ve Vráskách vystrašenou důchodkyni. A ta rolička ve zdařilém zábavném i posmutnělém snímku české filmové kritiky zaujala natolik, že Jiřinu Jiráskovou nominovali na svou cenu.

Zpracovali Radek Strnad a Vít Hnízdil