Je pro vás horor píseň „V baru jménem Krásný ztráty", který máte na bonusovém DVD k albu „Kolej Yesterday 1984 - 2014" živě v pražské Arše (prosinec 2013)? Má tajemnou náladu i díky sboru, úžasným housličkám Jan Hrubého a zmínce „Čekají tam známí, už pár tisíc let…"
Horor to pro mě není. Náladu to má, ale pro mě spíš takovou dekadentní.

Ty Krásný ztráty

Někdy se vše krásně propojí, tato píseň a váš TV pořad Krásný ztráty. Nebýt jí, jmenoval by se jinak, či by ani nebyl?
Určitě by se jmenoval jinak. Měli jsme dvě varianty názvu, zvítězil bar Krásný ztráty nad Hospodou na věčnosti.

Tento song i titulní Kolej Yesterday napsal Pavel Šrut. Jsou pro vás jeho texty až zásadní?
Přesně tak. Jsou zásadní, i když ne jediné. Ale od roku 1983 píšu muziku z 90% na hotové texty, takhle to dělal i Petr Skoumal. V baru jménem Krásný ztráty je jednou z mála, kdy prvotní byla muzika.

Čím to, že je písnička „Kolej Yesterday" pochmurná vize budoucnosti? „To tenkrát rostly ještě holkám vlasy, to bylo před tím vejbuchem…" Vyjadřovala obavu autora z atomové války, přiživovanou závody ve zbrojení mezi Západem a Východem?
Já se celý život bráním výkladům textů svých písniček, to je na posluchači, aby si tam našel, co ho zaujme. Většinou texty vybírám velmi intuitivně, buď mě nějak osloví, nebo ne. A pak už nezkoumám „co tím básník chtěl říci".

Účastnil jste se nedávno křtu nového alba Luboše Pospíšila „Soukromá elegie" i proto, že právě v Pavlu Šrutovi, nyní bohužel nemocném, máte společného autora skvělých textů?
Jistě i proto. Ale hlavně Luboš je jako já člověk, který zpívá muziku, která není prvoplánová. I když hudebně jsme rozdílní, není náhodou, že oba zpíváme Šrutovy texty.

…nebo protistátní?

Měl to text Kolej Yesterday u tehdejšího režimu těžké? Neříkal někdo: „To nelze povolit!?"
Hodně těžké, konec konců dodnes je skladba ohlášena na OSA pod názvem Kolej Y. To anglické slovo v názvu dráždilo, i když se potom přeci jen podařilo vrátit do názvu. O tom si můžete i přečíst v bookletu reedice, tam je otištěn jeden takový článek z Rudého práva z té doby. V zásadě bolševik často řešil problém, jestli je Kolej Yesterday píseň angažovaná, nebo protistátní, když to trochu přeženu.

Když z alba Kolej Yesterday slyším, jaká jízda jsou i housličky Jana Hrubého, mrzí mě, že s vámi do Ústí nepřijede. Proč?
Nabídka přišla pozdě, Honza má ten den už obsazený jiným vystoupením, myslím že s Vláďou Mertou. Rozmýšleli jsme se, co s tím, nakonec jsme se s Lubošem Andrštem rozhodli, že zahrajeme ve dvou.

Jak se vám vystupovalo s The Tap Tap v písni „Blues milenců z kina Svět" z bonusového DVD v červnu 2014 v pražské Hybernii? Tap Tap jsou báječná parta, dělají smysluplné projekty…
To byla taková jednorázovka pro Ceny OSA, které jsem moderoval. Vymyslel si to dramaturg večera Petr Soukup a mně se to potom zalíbilo tak, že jsem se rozhodl zařadit to na bonusové DVD.

Ne, nepletete se

Mám vás víc spojeného s rhythm & blues a s Rolling Stones než s Beatles. Vždyť jste zpíval s Framus Five tvrdší soul… Pletu se se svým odhadem?
Nepletete, je to tak.

Kdybyste si měl pro koncert věnovaný Beatles volit píseň Brouků pro sebe, která by to byla?
Asi se budete divit, ale moje nejoblíbenější beatlesovka je Eleonor Rigby. Zpíval jsem ji už v první éře Framus Five, inspirovala mě verze Ray Charlese.

Ale je pravda, že hit Beatles, Yesterday dal díky Pavlu Šrutovi jméno vašemu slavnému albu. Vše asi souvisí se vším, že?
To jste si odpověděl sám. Beatles nebyli jen hudbou, oni reprezentovali jakousi generační výpověď ,a ta zasáhla společnost na celém světě.

Letos v létě jste měl koncert v triu na ústeckém hradě Střekov vysoko nad hladinou řeky Labe. Jak se povedl, počasí vyšlo, že?
Bylo to skvělé, nečekané místo. Atmosféra dech beroucí a lidi? Taky skvělí…