Houslový virtuos Jaroslav Svěcený koncertuje po celém světě, rád se ale vrací i do Klášterce nad Ohří, kde pořádá festival Klášterecké hudební prameny. Ten letos slaví 15 let existence. „Festival, patnáct let spolupráce s městem, kláštereckými lidmi, dnes už přáteli, jasně ukázal, že tento festival je životaschopný a pozitivně zviditelňuje tuto lokalitu po všech stránkách,“ říká Svěcený.

Klášterecké hudební prameny mají letos kulaté patnáctileté výročí od svého založení. Když zavzpomínáte na začátky festivalu, jakými změnami akce prošla?
Festival jsme začali vytvářet spontánně, tak trošku ,,na zelené louce“ a dnes mám velkou radost, že za těch patnáct let se tu vystřídala celá řada velkých interpretačních osobností, hudebních projektů a publikum dnes přijíždí z velké části naší republiky a přibývá zahraničních návštěvníků.

Klášterec také nebyl za hranicemi regionu asi příliš známý. Změnilo se to nějak během přibývajících ročníků festivalu?
Při prvních ročnících jsem musel zájemcům o festival hodně vysvětlovat, kde leží Klášterec nad Ohří, dnes už se spousta lidí každoročně vrací do krásných prostor kláštereckého zámku. Tehdy jsem také zjistil, že předtím byla klasická hudba v této lokalitě opravdu Popelkou. Festival, patnáct let spolupráce s městem, kláštereckými lidmi, dnes už přáteli, jasně ukázal, že tento festival je životaschopný a pozitivně zviditelňuje tuto lokalitu po všech stránkách.

Severní Čechy mají dosud pověst spíše ušmudlaného, těžbou zničeného kraje se sociálně slabším obyvatelstvem. Jaké je tu ale publikum podle vás?
Ukázat, že tato část Čech umí být také krásná a stojí za to sem jezdit, je jedním z cílů tohoto festivalu. Posluchači, kteří sem přijíždějí za kulturou, už to rozhodně neříkají. Pro mne bylo ze začátku hodně náročné je o tom přesvědčit, ale fakt, že dnes na festival přijíždějí lidé třeba z Prahy na otočku, hovoří sám za sebe. Pokud se v tomto kraji bude pěstovat a konat kvalitní kultura, která stmeluje lidi, kteří tu žijí, tak celé naše snažení za to stojí. Moje festivalová dramaturgie z těchto faktů každoročně vychází.

Proč jste se před 15 lety rozhodl uspořádat festival právě v Klášterci nad Ohří? Máte na tento region nějakou bližší vazbu?
Ano, historicky jsou to příbuzenské vztahy ze strany mého dědy, který žil před válkou v Proboštově u Teplic. Před šestnácti lety mě pozval do Klášterce pan Kabát z nedalekého Pernštejna, jehož dcera ke mně tehdy dojížděla na hodiny houslí. Krásné prostředí kláštereckého zámku mně opravdu učarovalo, je to perla zasazená do zeleně a částečně lemovaná řekou Ohře. Dnes se už tato lokalita stala součástí mého života.

Inspirovalo vás někdy prostředí Klášterecka k vytvoření nějaké skladby?
Tato lokalita mě inspirovala k řadě nových projektů, které na festivalu už také zazněly. Svoji novou skladbu inspirovanou touto lokalitou představím na příštím ročníku.

Jedním z hostů letošního programu je i rocková kytarová legenda Michal Pavlíček. Jaký máte vy sám názor na spojení smyčců a žánrů, jako je třeba rock či heavy metal?
Multižánrové projekty jsou leitmotivem mé práce, přibližují ,,klasiku“ dalším posluchačům. Byl jsem jedním z prvních interpretů, kteří u nás s fúzí různých žánrů začínali. Je to vždy procházka na tenkém ledě, ale když se to povede, tak to stojí za to.

Součástí festivalu jsou i kurzy pro mladé houslisty. Jak si dnes stojí housle v oblíbenosti u mládeže?
Houslové začátky jsou vždy těžší než třeba u kytary či zobcové flétny. Ale mladých houslistů celosvětově přibývá. Teď jsem se vrátil z Indie a žasl jsem, kolik lidí na tamních školách studuje hru na housle. Na univerzitě v Kalkatě jich je momentálně 122.

To je překvapivé…
V listopadu letím do Singapuru, to je dnes už houslová velmoc. Děti tam cvičí 5 6 hodin denně a už v 10 hrají repertoár, se kterým mnozí tady absolvují konzervatoř. Každý rok se těším na mé houslové kurzy v Klášterci, kde vládne skvělá atmosféra. Kurzisty musím samozřejmě vybírat, zájem je mnohem větší.

Prostory kláštereckého zámku doplní výstava houslí. Na které zajímavé exponáty se mohou návštěvníci těšit?
Letos to bude opravdu lahůdka! Budou zde vystaveny italské, francouzské , německé a české housle od roku 1672 až po současnost. Nejzajímavější budou housle z Cremony, Turína a Paříže.

A kdyby chtěl někdo třeba poradit se svou houslovou výbavou? Může se obrátit na vás?
Návštěvníci si budou moci přivézt s sebou housle, violy a violoncella a já jim bezplatně poskytnu veškeré informace, co vlastní a jakou to má hodnotu. Jsem totiž zároveň soudní znalec v oboru smyčcové hudební nástroje.

Jaroslav Svěcený

Houslista Jaroslav SvěcenýRodák z Hradce Králové je jedním z nejvýznamnějších a nejznámějších současných českých houslistů. Studoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění u profesorů Františka Pospíšila a Václava Snítila. Vzdělání dovršil mistrovskými kurzy u světových virtuosů Nathana Milsteina a Gidona Kremera.

Jeho koncertní turné a festivalová vystoupení obdivovali posluchači v USA, v celé Evropě, Mexiku, Chile, Rusku, Maroku, Indonésii, Indii, Thajsku a řadě dalších zemí. Natočil 44 CD a DVD s díly světových a českých autorů. Zvláštní důraz klade na prezentaci a propagaci vynikajících českých mistrů 18. - 21. století.

Zdroj: www.sveceny.cz