Tři dekády existence Laury, jejíž jméno vzniklo podle Saroyanovy půvabné novely „Tracyho tygr", jsou šancí bilancovat i hledět vpřed! „Žár" vyšel v roce 1992 jen v limitované CD edici, dávno ho nelze sehnat. Ale dál skvěle funguje ve spojení s jevištní show dechů a image bílých košilí a černých brýlí.

Z prvního alba dál září hity Dokud budu, Slovník cizích slov, Nemůžu bejt spokojenej, Dr. Pitzinger a Bezcenná slova. I novinka šlape, má pozitivní koncertní ohlasy. Big Bang, Posedlost, Davy lidí (s hostujícími vokálními The Yellow Sisters), titulní song či klipový Bambus je pár příkladů ze 13 novinek. Šéf Laury Karel Šůcha, většinový autor hudby i textů, uměl vždy najít ideální interprety od Martina Pošty a Ilony Csákové po „Lauru" Lucii Bakešovou.

Z původního pásu remasterovaný Žár, výpravné digipackové balení, booklet se 24 stranami, spousta fotek. O této radosti jsme si povídali s Karlem Šůchou. Křest má 2CD v Brně (23. 3.) i Praze (24. 3.).

Dokud tady budu

Má publikum rádo vaše hity z alba „Žár trvá"? Který nejvíc?
Karel Šůcha: Diváci často vyvolávají „Žár trvá", myslím hlavně proto, že si slogan zapamatovali a spojují jej s Laurou. Ale v mediích nejvíc zněla písnička „Dokud budu".

Je to radost, nebo zamrzí, že to úplně nejstarší od Laury má dodnes ten největší úspěch?
Je to radost. Šoubyznys je už takovej, od Rolling Stones všichni chtějí „Satisfaction", od Olympiku „Želvu". Můžu ale říci, že poslední dobou má na koncertech veliký ohlas hit „Bambus" z posledního alba. Líbil se od počátku a ještě víc, když dechaři začali předvádět taneček „This is ska", staré oldschoolové kroky. Je to legrace, lidi baví, přidávají se.

Když nezmizely z vašeho repertoáru, ani to nemůže být z vaší strany nostalgie, že?
Absolutně nejsem nostalgik, nemám to v povaze. Občas si v nějakých souvislostech řeknu, „sakra to bylo dobrý" např. když jsme remasterovali z původního pásu Žár trvá nebo nedávno, když se ke mně nečekaně dostala nahrávka našeho koncertu z prvního Rockfestu v roce 1986.

Rozdíl třiceti let

V čem je jiná vaše nová deska, která spolu s albem „Žár trvá" vychází pohromadě?
V čem je jiná „Továrna na sny" než „Žár trvá"? Je jiná doba i technologie nahrávání, jiní muzikanti, sám jsem se změnil. Je toho hodně, vždyť rozdíl mezi nimi dobou vzniku písní je až 30 let. Vím ale určitě, že obě alba jsou si ve své podstatě podobná. Jen nechám na každém, ať si sám rozhodne, co alba spojuje, v čem se liší a co se mu líbí. Když jsme přišli se záměrem vydat první a zatím poslední album společně, věděli jsme, že současnost vystavíme srovnání s minulostí. Ale nebojíme se.

Je jiná i zpěvačkou, Lucií Bakešovou? Čerstvou zpěvačkou?
Určitě, na albu Žár trvá je hlavním zpěvákem Martin Pošta muž a „speciál". Továrnu na sny zpívá krásná slečna už v tom musí být rozdíl. Nejen ve zvuku, ale v celém životním postoji. Ve všech písních je jejich názor a postoj slyšet, to alba spojuje a o to jsme usilovali.

Jaké je „často" střídat zpěvačky?
Nepříjemné pro všechny. Je těžké měnit muzikanty, o dost složitější je ale měnit hlas a tvář kapely. Ztráta energie, času i prostředků. Síla Lucie Bakešové je v celé její osobnosti talent, skvělý hlas i technika, pohyb, vzhled a nepochybná inteligence, která je z interpretace písní slyšet. Lucie není „jen" zpěvačka, je komplexní. Podívejte se na náš nový klip Bambus, kolik hodnověrných poloh vystřídá v krátké písni od znuděné mondény, přes sexy muzikantku až k dívence tančící twist. Vše plné, výrazově bohaté a věrohodné.

Mimochodem, trvá žár dál?
I v těch pro kapelu nejsložitějších obdobích uhlíky vždy žhnuly, stačilo jen přiložit…

Jak důležité je pro vás úplně nové 2CD? A jak prestižní?
Kapela koncertuje nepřetržitě 30 let, nové 2CD nám to krásně rámcuje, říká: „Taková JE a BYLA Laura a její tygři". Chceme všem ukázat, že máme nejen minulost, ale také současnost a věřím, že i budoucnost. Žár trvá!

Vaše první LP z nebe nespadlo, na album „Žár trvá" jste relativně dlouho čekali. Za jaké období ty písničky jsou? Poznaly je mnohé sály Česka i tři Rockfesty v Paláci kultury…
Je to tak. Žár trvá se nám povedl i proto, že písničky byly sesbírané za delší období, vyzkoušené na koncertech a vybrané z většího počtu. Ne vše, co jsme tehdy hráli, se na album dostalo.

Pomohla perestrojka

Nikdy jste nebyli velcí bojovníci proti režimu. Přesto, měnil vám bolševik texty? A můžeme říci, že jste „bojovali" svobodnou zábavou, nespoutanými koncerty?
Problémy s texty u dobových cenzorů jsme měli jako všichni, kdo dělali vlastní tvorbu a usilovali o autenticitu. Problémy s komunisty měl asi každý, kdo chtěl dobře dělat svou práci. Bolševik se do textů snažil „kecat", ale neuspěl. Měli jsme štěstí, že komunismus upadal, perestrojka byla v plném proudu. Když na počátku vadilo „Nebudeme, nebude" nebo i „Dokud tady budu", na konci režimu už jsme mohli vesele hrát vše, co jsem napsal.

Chystáte křty v Brně i v Praze, ale co křest v Mostě, tedy na severu, kde jste začínali?
Most je rodné město moje i Laury a jejích tygrů, ale zájem o nás tam bohužel nebyl nikdy příliš velký (doma není nikdo prorokem) a tak bych si tam zatím křtít netroufl. Musel by tedy přijít dobrý promotér s hodně dobrým nápadem. Něco velkého bychom tam ale udělat mohli: v Mostě byl první koncert Laury (Neprakta klub, 16. 1. 1986) tak proč ne i poslední?

Zahrajete 19. března v Lounech na plese. Tam by křest nešel?
Ples je pro lidi, kteří vyrazí do společnosti dobře se pobavit, není o nás a pro nás, ale pro publikum, které na ples přijde. Tomu má být přizpůsobena dramaturgie vystoupení, zatímco křty jsou mimořádné koncerty, věnované nově vydávanému počinu. V Brně a v Praze s námi jako hosté vystoupí naše odchovankyně Ilona Csáková i Lenka Nová, zpěvačky, které dost dokázaly i na sólové dráze. Kmotry budou Petr a Pavel dva apoštolové českého big beatu Petr Janda z Olympiku a Pavel Váně z Progres 2.

V Mostě mám trému

Vracíš se do Mostu? Máš tu kamarády, ex lásky, rodiče…?
V Mostě mám pár kamarádů, spolužáky a mnoho známých. Rodiče bohužel již nežijí, tak tam jezdím málo. Vždy tam ale rád jedu hrát, těším se, koho uvidím a kupodivu cítím trému.

Co ti tam nejvíc chybí? Sál, kde jste začali, staré divadlo, historické centrum které padlo kvůli uhlí, lesík prvních rande?
Při návštěvě Mostu cítím trochu smutek. Staré město bylo ošuntělé, ale bylo to naše město, tam jsem chodil do divadla, do kina, do cukrárny na náměstí Míru, do tanečních i plavat do lázní. Nemám to definované, ale tím, že už neexistuje, mi zkrátka něco chybí.

A chybí i tvé ženě?
Má žena Marie se narodila a vyrostla v Bratislavě a kdykoliv tam jsme, rozechvěle mi ukazuje, kde jezdila na kole, kam se chodila opalovat, kam na koncerty a kam do školy. Já nemám co ukázat alespoň, že stojí gymnázium, i když se mu muselo říkat střední všeobecně vzdělávací škola.

Váže se některý váš „starý hit" ke konkrétnímu místu v Mostě?
Ve „starých hitech" není žádný odkaz na Most, v novějších písních kupodivu ano: „Všechno se mění, pod hradem Hněvín, kam doplujem, Marie neví" z písničky „Marie nemá strach" nebo „Měsíční krajina za okny ubíhá" z písničky „Prodaná nevěsta".

Na co v případě Laury jsi nejpyšnější? Co tvá kapela dokázala, co jiné skupiny ne?
Slovo pyšný je negativní, já jsem hrdý, na 30 let nepřetržitě trvající koncertní turné, kdy nejen doma v Česku, ale i jinde hrajeme a zpíváme po svém, se svým zvukem o tom co si myslím a čemu věřím.

Teď řešíme Brusel

A co cesty světem? Bude zas nějaká zahraničí, třeba Francie?
Řešíme cestu do Bruselu, ale zatím není nic jisté.

Čím nás překvapí, čím udělají radost nové písničky Laury? Kterou máš nejraději a proč, kterou nejradši zpívá vaše nová zpěvačka?
Nevím, jestli nové písničky překvapí, ale doufám, že se budou líbit a že udělají někomu radost. Kapela má nejraději píseň „Posedlost", já pak „Davy lidí" a zpěvačka Lucie Bakešová „Tělo ospalý". Lidem ze Supraphonu se líbí „Davy lidí" a „U zrcadla". Na koncertech publikum nejlépe reaguje na „Bambus". Snad je to dobré vysvědčení pro celé album.