Jiří Vondrák, vlastním jménem Vondráček (60), rodák z Litoměřic, brněnský hudebník, spisovatel i režisér, je v jednom kole. Dokončuje dokument k půlstoletí společného hraní sourozenecké dvojice Hana a Petr Ulrychovi, před vydáním má autorské album „Šansony a písně 2" a mnohé na sebe zatím neprozradil.

A už na apríla odvysílá ČT art jeho dokument o Panu písničkáři Jaromíru Nohavicovi. Než si tedy třeba na Jarkově webu objednáte jeho zbrusu nové 2CD/DVD „Jarek Nohavica a přátelé", záznam unikátního koncertu, který zavíral 20. ročník legendárního festivalu Noc plná hvězd v Třinci, přečtěte si o ruském natáčení s ním v rozhovoru s Jiřím Vondrákem. Tedy tento dokument na ČT art nepropásněte…

Nápad osvítil Jarka

Jiří, kdo přišel na nápad natočit tento film. Vy nebo Jarek?
Nápad natočit film osvítil Jarka, když jsme seděli v ostravské kavárně Atlantis… oba jsme fandové Okudžavy a Vysockého, Jarek je považuje za své učitele. Oba jsme ruské písničkáře překládali i hráli, já se s Okudžavou znal osobně a Jarek mi pomohl, když Okudžava pro nemoc na poslední chvíli nepřijel koncertovat do Brna… Natočili jsme spolu už několik filmů a nově tedy i mé zachycení Jarkova „definitivního vyrovnání se s tématem ruských bardů".

Bylo to i k nějakému výročí?
Myslím, že ne. Jen náhodou se tak stalo v roce nedožitých 75 narozenin Vysockého a v předvečer nedožitých 90. narozenin Okudžavy…

Odehrávalo se od začátku vše tak, jak to bylo naplánované?
Byly naplánované celkem dva Jarkovy koncerty: jeden v Okudžavovském Modrém trolejbuse a druhý v Muzeu Vysockého. Na obou koncertech dostal Jarek několik cen. V tom směru to bylo podle plánu, ale jinak jsme při natáčení dost improvizovali.

Jel filmový štáb s Jarkem do Moskvy, aby tam vznikl film, nebo to byla „běžná Nohavicova cesta tam" a vy jste se do Ruska „jen svezli" s ním?
Řekl bych, že oboje…

Do ničeho nemluvil

Předpokládám, že jste scénář psali spolu, nebo ho alespoň konzultovali. Co si v něm sám Jaromír Nohavica prosadil?
Jarek mi po předchozích zkušenostech věří . Řekli jsme si jen, že to bude o jeho pobytu v Moskvě… Do scénáře mi ale vůbec nemluvil a dokonce nechtěl vidět ani hotový sestřih filmu ve střižně.

Vy dva jste spolu netočili první film. Podepsalo se to nějak na tomto novém, mělo to na něj nějaký vliv? Třeba i v tom, že už se dobře znáte a víte, co od sebe navzájem můžete očekávat?
Určitě… to je právě to, co jsem říkal. On Jarek ví, že mám vždy skvělej tým (ČT Ostrava), že ho mám rád a rozumím mu… A že tedy našeho přátelství nezneužiji.

A jak vzpomínáte na vaše předchozí spolupráce?
Moc rád, i když s ním není vždycky nejjednodušší spolupráce. On je složitý člověk, který se občas potýká se svými démony. Je to veliký básník a bard, tak to s ním ani lehké vždy nemůže bejt.

Ve filmu mě zaujal „Modrý trolejbus". Může si v něm zahrát kdokoliv a zpívat cokoliv?
To určitě ne. Je to hodně prestižní koncertování…

A jak je to tedy? Musí si to umělec zaplatit, nebo z toho naopak má honorář?
Honorářové věci Jarka Nohavici mě nezajímají, ale určitě by si za své hraní neplatil. On je hvězda i v Rusku…

Jízdné asi zdarma

Kolik je v trolejbuse jízdné? Nevypadalo to, že by se jednalo o soukromý večírek bohatých. Ti lidé mi přišli obyčejní, běžní.
Ani výši vstupného nevím. Tedy bylo-li jaké…

Víte, kdo už v Modrém trolejbuse hrál? Legendy, hvězdy?
Těch lidí je spousta, takže by nebylo fér, na někoho zapomenout…

Jak dlouhá ta trasa byla a kudy vedla? Má trolejbus dnes svou stálou „okružní jízdu"?
Ano, jeho trasa je daná. Trvá asi hodinu a vede kolem centra Moskvy. Jedna z několika jejích zastávek je třeba nedaleko Arbatu.

Slyšel jste o něčem podobném v jiném světovém velkoměstě? Či je to moskevský i světový unikát, tamní specifikum?
Pokud vím, tak je to opravdu moskevský unikát…

Kdo je otcem toho nápadu?
To nevím. Ale nápad byl inspirován stejnojmennou písní Okudžavy a velmi se ujal. Po Moskvě jezdí ty Modré trolejbusy už dva. Dost hloupě si navzájem konkurují.

Překvapil mě dětmi

S písničkářem Jaromírem Nohavicou se tedy dobře znáte. Přesto, překvapil vás tentokrát něčím při natáčení?
On Jarek vždycky něčím překvapí. Třeba tím, že v centru Moskvy mluvil o své rodině, o dětech…

A nadchl tam?
Ano, právě tím… A ještě, že úplně v závěru natáčení dokumentu v domku Okudžavy v Peredělkinu podlehl emoci a… Ne, to už tady neprozradím. Ať se diváci sami podívají a užijí si to. Tak totiž celý náš film končí.

Počítáte časem také s tím, že se i tento film objeví na DVD? Myslíte, že vyjde opět u Indies?
To prozatím ještě nevím, ale nejspíš ne.

Měl písničkář Nohavica zásadní slovo v postprodukci? Nebo svěří-li se se umělec do vaší péče, už na výsledek od natočení nemá vliv?
Už jsem to říkal, Jarek se těší, že si prvního dubna večer sedne s rodinou k televizi a nechá se překvapit.

O ruské mentalitě

Vybaví se vám teď i nějaký moment, zážitek z natáčení, který byste prostě jinde než v Moskvě, nebo spíše v Rusku, určitě nemohl zažít?
Těch momentů je víc… Třeba noční natáčení na Rudém náměstí vedle rozsvíceného Kremlu… Tam člověk ledacos pochopí o ruské mentalitě.

Dokument má premiéru na ČT art od 20.20 už 1. dubna. Nemohl by na někoho působit jako aprílový žertík?
To doufám ne.

Vím, že dokončujete dokument o sourozencích Haně a Petrovi Ulrychových a tuším, že má mít premiéru na ČT art už 5. dubna. Jiného režiséra a hudebníka bych se asi ani neptal, ale u vás to určitě ani teď není vše. Prozradíte, na čem nyní ještě děláte? Co se právě teď rodí?
O ruském písničkáři Bulatu Okudžavovi jsme celkem natočil už tři filmy. No a právě teď jsem začal psát novou knihu„Bulat Okudžava: Od Nohavicy k Provázku". Vyjde už na podzim u pražského vydavatelství Omega, aby ji dostali čtenáři pod stromeček k nedožitým 90. narozeninám Bulata Okudžavy.