Jen pár hodin a stovky kilometrů. Tolik od sebe dělilo dva důležité koncerty, kterými bavila své fanoušky pražská rocková skupina TataBojs, u nás jedna nejpopulárnějších.

V pátek 4. července od 18.30 hrála na jubilejním 20. festiválku na břehu Labe, na Litoměřickém kořenu. Pak vyrazila do „světa", aby předvedla laserovou show na jednom z největších tuzemských hudebních festivalů. Na 20. festivalu Rock for People na letišti poblíž Hradce Králové.

Pro Kořen oblékli „Tatáči", jak jim fanoušci důvěrně říkají, bílé košile a červené vázanky. Na RfP měli kravaty rudé, černé košile. Na Kořen si Milan Cais, Mardoša a spol. přijeli „zopakovat" svůj první koncert tamtéž před dvaceti lety. Jako tehdy na to stačil „jeden" osobák, počítače neměli. Nebylo to teď úplně bez elektriky, ale místo na bicí hrál Milan Cais, jinak též zpěvák, grafik a spoluautor písniček TB, na pár bubínků, činely a také na vozembouch.

„Tvoříme archiv pro budoucnost," řekl Mardoša před jednou písní. „Máme skluz. Ale pořadatel říkal, že když nebudeme moc povídat, stihnem to," pokračoval. „Tuhle písničku jsme nikdy nehráli proti tak prudkému zapadajícímu slunci. Jmenuje se Náměsíčná," dodal Mardoša.

Nakonec dali dávné Jaro i Pěšáky, svůj asi největší hit s refrénem „Není malých rokenrolí". Ironie, poezie, svěží rytmy. TataBojs 2014.

A poté ještě pár otázek pro baskytaristu a skokana Mardošu, spoluzakladatele Bojs.

Mardošo, jak jste si to na Litoměřickém kořenu užili? Návrat po dvaceti letech…
My jsme si to užili náramně. Byli jsme trošku přismažení od toho sluníčka, pralo to do nás a to nás vyčerpávalo. Ale jinak lidi byli skvělí, atmosféra výborná, takže se nám hrálo perfektně. Byl to příjemnej návrat, semka.

Neomládli jste nám tu trochu?
Já bych řekl, že po koncertě spíš zestárneme. Ale cítili jsme se dobře v té atmosféře.

Bylo jasné hned, když vás pořadatel Michal Hanzl oslovil, že na Litoměřický kořen pojedete?
Chtěli jsme sem, ale muselo se to domluvit organizačně, technicky, finančně… To proto, že to navazuje na naše další koncerty. I technické podmínky, které teď máme, tu nešly úplně splnit. Ale protože máme ke Kořenu vztah, hledali jsme možnost, jak si tu v Litoměřicích zahrát. Bylo to trošku vymejšlení, ale od začátku jsme byli pro. Když si na nás vzpomněli při výročí, tak jsme nechtěli zklamat.

Loni jste hráli velký vzpomínkový výroční koncert se světly, lasery, projekcí a elektronikou na festivalu v Panenském Týnci, který už letos, bohužel, není. Můžete srovnat, kolik techniky vozíte s sebou běžně a o kolik méně jste si jí přivezli na Kořen?
O hodně míň, minimalizovali jsme to, co to šlo. Nedokážu to vyjádřit na kilogramy nebo na objem, ale pobrali jsme jenom to, co jsme byli schopni odnosit na pódium. Nemáme tu techniky, nikoho, jen zvukaře. Běžně nám všechno na scénu nanosí technici, my jen nazvučíme a hrajeme, v ideálním případě rovnou hrajeme. Já třeba vůbec neměl basovej aparát, kterej je hodně těžkej, Vláďa měl jen menší kombíčko, všechno jsme minimalizovali tak, jak to šlo. Ale zase tak, abychom si to užili, to byla naše polo akustická verze.

Byla by to pro TataBojs výzva, udělat čistě akustický koncert a vydat ho i na DVD?
My už od roku 1995 máme paralelní akustický program, který už má teď i různé varianty a podvarianty a už jsme něco z toho i nahráli. V devadesátém šestém jsme vydali akustickou desku, cédéčko, ta byla živá. A po 10 letech jsme udělali akustickou desku s korejským klavírním Ahn Triem a k tomu vyšlo i limitované DVD, záznam z koncertu v Pardubicích. Takže DVD s akustickým programem nechystáme, celkově DVD vůbec neplánujeme. CD se dnes ještě prodávají, DVD už vůbec ne.