Ač autoři tvoří díla každý jiným způsobem, spojuje je hravost a fantazie. Výstavu Space 3 uvidíte do 26. srpna.

S malířem a ilustrátorem Martinem Zhoufem, chomutovským rodákem dnes žijícím u Prahy, jsme si povídali o výstavě, jeho tvorbě i dalších plánech do budoucna.

Kolikátá vaše výstava to letošní rok je?

To nevím zcela přesně, ale řekl bych tak šestá, sedmá.

První společnou výstavu jsme měli ještě za minulého režimu, zhruba někdy okolo roku 1988, to byla první společná výstava. Byla malá, tam jsme začínali a já se poté odstěhoval z Chomutova. Od té doby se snažíme každé tři čtyři roky mít výstavu. Loni jsme tu měli sice výstavu, ale předtím jsme tu měli mezeru delší než pět let.

Jak k sobě patříte?

Známe se léta letoucí. S Milanem jsem chodil do lidovky kreslit, s Vojtou se znám z doby, kdy dělal propagaci, dokonce jsme měli spolu ateliér u něho na půdě v podkrovní místnosti. Tenkrát dělal ještě obrazy a keramiku jen trochu a já tam maloval své obrazy.

Známe se opravdu dlouho.

Jak vnímáte tvorbu kolegů?

Líbí se mi, že jsme každý jiný, ale přitom říkáme podobné věci. Třeba Milan má rád atmosféru, abstrakci, dojem. Já rád vyprávím příběhy a když se na ten můj obrázek podíváte, tak pod dojmem toho názvu by se vám měl vybavit nějaký ten příběh, který by k tomu mohl pasovat.

Proč právě galerie Špejchar?

Podle mě se do každé galerie hodí každý obraz. Ale určitě tu je krásný prostor. Tady jsme vystavovali dvakrát, naposledy před osmi lety. Ty výstavy tady mi připadají vždy na vysoké úrovni. Je to tu dobře zavedené, je slušná návštěvnost, lidé chodí rádi na výstavy, je dobrá odezva také od provozovatelů galerie. Takže jsme po všech stránkách spokojeni.

Proč výstavu uváděl právě Ondřej Neff?

Je to můj kamarád a už nám výstavu několikrát otevíral. Například v 90. letech uváděl jednu z prvních výstav v galerii Lurago, protože to byla tady jedna z výstavních síní. A v té době jsem pro něj začínal dělat ilustrace knížek.

Do jaké míry se dá malováním živit?

My se všichni živíme výtvarničinou. Neříkám, že zrovna malováním obrazů, protože já třeba dále dělám ilustrace knížek, dělám hudební obaly, dělám výpravy na koncert či tiskoviny a další věci. To znamená, že nás živí určité užité umění a mezitím se snažíme si občas udělat takový ten exklusive…

Vojta dělá sochy, plastiky, věci do lesoparku, Milan dělá grafiku taky jako já. Milan se těmi obrazy živí z nás nejvíc, kdežto já mám ty obrazy jako luxusní koníček a živí mě užitá grafika. Já jsem začínal jako ilustrátor knížek a do dneška dělám spousty knih, takže to mám rád a možná jde v tom i ta ilustrace vidět.

Prozraďte čtenářům nějaké poslední knihy, které jste ilustroval. Třeba je znají…

To je složitější.

Teď už nedělám jen ilustrace knih, ale i jejich grafické úpravy.

Dělám řady knih, ale neřeknu konkrétní, protože jak nedělám už jen scifi a dělám i kolážové obálky pro několik nakladatelství, tak se to těžko říká. Je to široký záběr.

Maloval byste, kdyby třeba neexistovaly žánry scifi a fantasy?

Řekl bych, že určitě ano, dokázal bych si tam najít taky svou parketu.

Nakreslil jste CD Kabátům – Corrida. Jaká s nimi byla spolupráce?

Spolupráce byla výborná. Já jsem dělal právě celý loňský koncert, takže všechno, na čem bylo napsané Kabát, mi takřka prošlo rukama, včetně těch dalších titulů, desek, knih, blue-Ray, CD, DVD, také tiskoviny, inzeráty, skoro až po obrázky do mobilu (smích).

Chystá se ještě něco dalšího?

Chystáme, jen nevíme, kdy přesně. Je to v rozdělaném stádiu, takže spolupráce pokračuje.

Spolupracujete třeba i s jinými kapelami? Jakými?

Dělám třeba i Kamelot, vloni v zimě jsem dělal soubornou desku Best of pro Lucii. Je toho hodně.

Kdo je dnes váš nejoblíbenější autor a proč?

To je těžký. Já už jsem přeci jen trochu z té pokročilejší generace, takže zůstávám u těch stálých, od kterých jsem přečetl všechno.

Já mám nejraději třeba Kurta Vonneguta mladšího a jeho romány, které mám přečtené všechny několikrát. Řekl bych, že to je takové scifi napůl. A pak mám rád i nescifi věci.

Vracíte se do Chomutova rád? Kvůli čemu?

Určitě ano. Mám tu rodiče, sestru a navíc tu mám spoustu přátel, přeci jen jsem tu bydlel 25 let.