Éra prvorepublikového Osvobozeného divadla trvala 11 let a skončila úředním zákazem na podzim roku 1938. Většina z nás jej tedy nepamatuje. Letos také uplyne těžko uvěřitelných 40 let od úmrtí Jana Wericha a vypadalo to, že není už čím navázat…

Až před několika lety se ukázalo, že Jan Werich kromě dcery Jany zplodil i syna a že Jiří Werich Petrášek z Děčína dokáže na tradici humoru a divadla svého otce, byť nikdy nepoznaného, navázat víc než plynule. Dokonce i na divadelním pódiu. Ovšem není na to sám. K jeho Hovorům W neodmyslitelně patří také ústecký zpívající nakladatel Pavel Mészáros a klavírista Karel Štolba.

Jak jste se vy dva, vlastně tři, vůbec potkali?
Pavel Mészáros: Stalo se to na velkém setkání potomků slavných osobností, které pořádal nestor českého knihkupectva Vráťa Ebr. Já už tehdy o Jirkovi něco předem věděl a jako velký fanda Osvobozeného divadla jsem byl na Werichova syna náležitě zvědavý. Zatím jsem ho jen slýchal na vlnách Českého rozhlasu jako moderátora nočního Mikrofóra a jako autora pravidelných ranních glos. A tak jsem ho tam oslovil. A to jsem ještě nevěděl, že má těch glos a vzpomínek plný šuplík a ani to, že je básník, který píše verše vpravdě romantické.
Jiří Werich Petrášek: Já jsem byl trochu rozpačitý, říkal jsem si, co je to za chlapa, proč se ke mně tak vehementně hlásí, co bude chtít? Ale rychle jsem pochopil, že je to člověk, který tátu miloval a hlavně o něm hodně ví a zná. A pocit rozpačitý se velmi rychle změnil v pocit sympatií a následně vzniklo i krásné přátelství. Na základě těch glos jsme potom dali dohromady knížku nazvanou Kapka do žil. Tedy kapka něčeho životodárného, co rozproudí krev a zvedne náladu.

Jenže jen u knihy to nezůstalo, že?
Pavel Mészáros: Když jsme knihu pokřtili, chtěli jsme s ní nejdřív jezdit po vlastech českých s tím, že budeme pořádat autogramiády s autorským čtením, a že se takhle budeme setkávat s lidmi. Jenže ono se to zvrhlo a najednou vznikl zábavný pořad se vším všudy. Zrodily se Hovory W.

Na výstavě S koronavirem v zádech se podíleli fotoreportéři Miroslav Rada, Libor Zavoral, Bořek Zasadil a Roman Dušek (zleva)
S virem v zádech: Výstava fotografií v Chomutově přibližuje benátský karneval

A muzikant Karel Štolba k nim přibyl jak?
Pavel Mészáros: Všechno začalo před třemi lety v jedné ústecké kavárně, kam jsme si s Jiřím pár dní před Vánocemi pozvali pár přátel, a aby bylo veseleji, taky našeho kamaráda Karla Štolbu, jehož otec Pavel v Ústí nad Labem v 60. letech založil jazzový orchestr Jazz Combo a byl taky nadšeným rozhlasákem. Povídali jsme si, Karel hrál, já zpíval Ježkovy písničky. Pak jsme si sedli k lahvince vína, až Jirka vyřkl onu památnou větu: „Kluci, mně se to líbilo, pojďte s tím jezdit!“ A to rozhodlo. Navíc Karel Štolba v té době končil jako dvorní pianista Marty Kubišové, která právě uzavírala svou koncertní dráhu. A tak jsme počátkem roku 2018 začali objíždět s naší talk show republiku.

Pokud vím, kromě zájezdních představení pravidelně vystupujete i v Praze. Proč?
Jiří Werich Petrášek: Díky nabídce Divadla Karla Hackera na Praze 8 jsme si užili více než dvě sezóny Hovorů W na stálé scéně. Vznikly tak pravidelné Hovory W s hosty, kam si zveme zajímavé osobnosti nejen ze šoubyznysu, ale třeba i zástupce nejrůznějších profesí. Čas od času dochází i k zajímavým setkáním. Dojemné bylo například, když za mnou po představení přišla jedna divačka a svěřila se: „Víte, já jsem bývala zdravotní sestrou a držela jsem za ruku vašeho tátu, když umíral…“

Takových okamžiků asi zažíváte víc, je to tak?
Jiří Werich Petrášek: A někdy si je úmyslně připravujeme - třeba když naším hostem byla Eva Tůmová, poslední žijící přítelkyně a hospodyně rodiny mého táty, která s celou jeho rodinou žila poslední léta ve vile na Kampě. Pavel o ní nakonec napsal a vydal úspěšnou knihu „A taky jsem vařila u Werichů“, jejíž první vydání bylo zcela rozebráno a na druhé jubilejní vydání se čtenáři mohou těšit letos na podzim. Na pódiu pak zaznělo, co se v knížce neobjevilo, protože není možné si vzpomenout na všechno najednou. To jsou potom nezapomenutelné okamžiky.

Jaké vůbec míváte obecenstvo?
Pavel Mészáros: Hlavně máme rádi obecenstvo aktivní a snažíme se ho k aktivitě i ponoukat.

Jak?
Pavel Mészáros: V poslední třetině programu mají diváci možnost pokládat hostům i nám své osobní dotazy, což využívají, až se někdy nestačíme divit. Kromě toho si povídáme o Jirkově tátovi, o příhodách, setkáních se zajímavými lidmi, o ženských, o hereckých přátelstvích a o kamarádech. Snažíme se, aby se lidé bavili. A s Karlem Štolbou to prokládáme písničkami, krásnými melodiemi z 50. a 60. let třeba z repertoáru Rudolfa Cortése či Jiřího Vašíčka, a samozřejmě i těmi z Osvobozeného divadla. Jsme rádi, když lidé zpívají s námi, což se často děje.

To mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti. Bohužel mi nevyšlo přijít se podívat teď na vaše poslední představení. Bylo zrovna, tuším, jubilejní…
Pavel Mészáros: Ano, loni v prosinci jsme si opravdu užili už naše čtyřicáté Hovory W. Byly věnovány 115. výročí narození slavného herce a komika Járy Kohouta. Na jevišti jsme se sešli se zvlášť milými hosty Járovou poslední manželkou a naší kamarádkou Marcelou Kohoutovou, a taky s Janem Přeučilem, Alešem Cibulkou a Jiřím Suchým. Společně jsme na jevišti pokřtili druhé české vydání Járovy knihy „Hop sem, hop tam“.

Karavan na vozík, který si doma v garáži vyrobili Ladislav Pertl s tatínkem. Na fotce tatínek Ladislava Pertla při posledních úpravách.
FOTO: Obytné auto je nuda. Učitel stloukl parádní domek na vozíku

Nechystáte i nějakou knižní podobu Hovorů W? Nebo audioknihu? Aby si je prostě mohlo užít víc lidí.
Pavel Mészáros: S Jirkou stavíme na tom, že jedeme prakticky bez scénáře, že naši hosté reagují okamžitě, bez přípravy a zcela spontánně. Všichni mají zcela specifické reakce a projevy, které jsou cenné právě svou autentičností, kterou nikdy nezopakujete, a hlavně nepopíšete. Takže knižním vydáním by Hovory W rozhodně utrpěly. A co se týče audioverze, opět by jim chyběl vizuální rozměr.

Takže nejlepší je na Hovory W prostě osobně přijít. Na co nás pozvete?
Jiří Werich Petrášek: Kromě výjezdních představení určitě na naši novou domovskou scénu v Praze, kterou se od letošního roku stává Divadélko Radka Brzobohatého v pražských Strašnicích. Přijali jsme úžasnou nabídku paní Hanky Gregorové-Brzobohaté, abychom sem přesunuli naše Hovory W s hosty.
Pavel Mészáros: A my tak učinili velice rádi. To divadlo je strašně hezké no jak jinak, když je ve Strašnicích. První představení jsme tu měli mít už v březnu, ale vyšší moc, reprezentovaná úplně malinkatou molekulou kyseliny ribonukleové nám poněkud zhatila plány. Nicméně představení jsme nezrušili, jen přesunuli, takže 12. listopadu se na jevišti Strašnického divadla sejdeme s herci Janou Paulovou a Davidem Suchařípou. A protože přibývají i naše výjezdní představení, je to pro nás signál, že snad lidem přinášíme dobrou náladu. Znáte hezčí pocit než rozdávat lidem radost?

Jitka Lenková