„Vážení přátelé, novou éru Činoherního studia začínáme právě teď!" Tímto radostným zvoláním Jiřího Maryška, herce Divadla Demago, odstartovala v úterý 20. května série tří týdnů hraní spolku Činoherák Ústí na Labi ve Vaňově.

Spolek má půjčenu loď Tajemství bratří Formanů, na úvodní ironické inscenaci „Zpátky do továren!" bylo plno. Hry pro dospělé jsou vyprodané, co bude dál? Jak vidí budoucnost Filip Nuckolls?

Nákladné a složité

Jste maličko vyděšení, že se vše rozjíždí. Jaký z toho máte pocit?
Filip Nuckolls: Ty pocity jsou skvělé. Nečekal jsem, že už měsíc a půl poté, co nám zavřeli Činoherní studio, budeme schopni vyprodukovat hraní na lodi. Je velmi nákladné, složité produkčně i zázemím, ale vypadá to, že se daří. Večerní představení jsou téměř prodaná, do 9. června tu budeme hrát. Snad…

Mrzí vás, že nejsou vyprodaná dětská představení, pohádky? Může to být tak, že některé školy mají od magistrátu města zakázané na loď jít?
Ono je to i tím, jak je to vše rychlé… Dětské představení neprodáváme, ale nabízíme školám, proto zájem o představení narůstá pomalu. Školy totiž potřebují vědět takovou věc víc dopředu…
Nechci šířit spiklenecké teorie, jestli někdo někomu zakazuje sem chodit… V tom to mají učitelé komplikované ve chvíli, kdy tato causa nabyla v Ústí až jistých politických rozměrů. Takže se sem někteří lidé bojí, váhají, jaká by to pro ně mohlo znamenat odvetná opatření, kdyby na loď na představení přišli. Ale člověk se jim nemůže divit.

Bylo logické, že jste obnovili hru Marlene Dietrich? Je to to asi nejjednodušší, co z úspěšných inscenací vrátit na scénu?
Ano, je jednoduché vrátit ji na scénu. A pak přišel Dan Ditrich a řekl, že by Marlene chtěl oprášit, znovu hrát. A my řekli: „To bude skvělý! Čím víc her teď můžeme nabídnout, tím líp."

Také Jiří Maryško zůstává…
(smích) Ano, kolega Maryško zůstává. A celý to obsazení v Marlene je původní, tedy kromě pianisty.

Bylo těžké domluvit se s představitelkou Marlene, s Irenou Kristekovou, ex herečkou Činoheráku? Vždyť hraje v Praze…
To by asi nejlépe řekl Dan Ditrich… Ale ta dohoda byla velmi jednoduchá, rychlá. Ona s námi chtěla spolupracovat, chtěla tu hrát, je ráda, že se tu Marlene obnovuje.

Stará láska nerezaví, že?
Rozhodně. To, co Činoherní studio vždycky umělo, bylo a je, že drželo nějakou komunitu lidí, kteří nám byť odešli jinam dál drží palce a rádi se sem vracejí. To není jen případ Ireny Kristekové, ale i Zuzky Onufrákové, Marka Němce, Jirky Černého, Romana Zacha, Marka Taclíka, Leoše Nohy a dalších.

Chceme hrát!

Máme tu loď, hry jsou vyprodané… Co ale bude dál?
Dál? Chceme hrát! Až dojede loď, po 9. červnu máme pár zájezdů. Jedeme do Litoměřic, do Plzně, do Brna. Ale zároveň by měla být už 23. června první premiéra spolku Činoherák Ústí. Chystáme takové malé Shakespearovské slavnosti na Střekovský hrad, inscenaci Dva páni z Verony.

Je to první Shakespeare, klasiku chcete uvádět od začátku, že?
(smích) Mám takový plán, protože nám William Shakespeare sluší, přirostl k srdci. Čím víc ho člověk studuje a víc do něj proniká, přestává to být nějaký pán z obrázků. Je to kupodivu člověk, který by nám teď mohl být vzorem v tom, do čeho jsme se pustili. Protože musel spojit byznys a umění dohromady. Vždyť byl v soukromém divadle. To teď u nás v republice moc nefunguje, buď divadla dělají umění, nebo byznys. Ale Shakespeare to ve společnosti Jamese Burbage začal spojovat, to byl jeho obrovský úspěch, kterého dosáhl v alžbětinské Anglii. Jsou tu různé paradoxní spojnice se Shakespearem. Mám sen, že bych každý rok udělal jednu hru od Shakespeara na open air. Že bych založil malé ústecké shakespearovské slavnosti. Spočítal jsem, že skončím asi ve svých 74 letech (smích).

Nepřekonatelný Hilský

Chcete využívat různé české překlady klasika?
Chceme, budeme ale vybírat kus od kusu. U Dvou pánů z Verony sáhneme po překladu Martina Hilského, protože je geniální překladatel co se týče hry se slovy. Zápletka Dvou pánů z Verony je velmi jednoduchá, ale bohatství toho textu je hra se slovy a výborná básnickost. V tom je Hilský nepřekonatelný.

Kolik herců z týmu Činoheráku pro novinku využijete?
Oproti Romeovi a Julii nebo Zkrocení zlé ženy to nebude tak nákladná a velkorysá hra, jako byly ty dvě v Činoherním studiu. Peněz není moc a musíme se chovat tržně. Dvanáct postav, které tam jsou, bude hrát šest herců, trošku jsme hru seškrtali. Škrty dělal Vladimír Čepek, dramaturg inscenace.
Dva milence budou hrát Jaroslav Achab Haidler a Matúš Bukovčan. Antonia, otce Protea a posléze Vévodu, bude hrát Kryštof Rimský, Jirka Maryško v Pánech z Verony zahraje oba dva sluhy…

Rozdvojí se snad Jiří?
Asi ano, je tam i dialog pro dva. Ale ještě přesně nevíme, jak to uděláme. Nicméně to bude zajímavé i tím, že jsou ve hře slavné výstupy komika s pejskem. Takže teď ještě musíme u dělat castingy na velkého hodného psa.

Vojta je zase žena

A další postavy komedie?
Jsou tu dvě ženy, Julie a Silvie. Tu bude hrát Anička Fišerová, u Julie to nejde jinak, než aby ji hrál Vojta Kadeřábek. V této hře autor používá poprvé (však je to také jeho první hra) záměnu, kde se ženská role převlékne za roli mužskou. Je ale zvláštní, že William Shakespeare pak už nemá příliš opačných případů. To proto, že ženskou postavu vždy hrál muž. A byla-li nastavená konvence, že vše bude hrát muž, tak když se pak herec převlékl za chlapa, bylo to už vlastně přirozené.

Prozradíte zápletku hry?
Dva muži, Proteus a Valentin, se zamilují do dvou dívek. Do Julie a do Silvie. Proteus, když jede navštívit Valentina, zjistí, že je zamilovaný do Silvie taky. Ucházejí se tedy o jednu dívku, začnou intrikovat a Valentin je vyhnán, ale nakonec samozřejmě vše dobře dopadne: Proteus je s Julií a Valentin se Silvií.

Je to první Shakespearova hra, má i své dětské nemoci? Nebo už tenkrát byl autor dokonalý?
Nebyl, myslím, že vrchol jeho období přichází až trošku na závěr jeho kariéry. Dejme tomu kolem roku 1610, kdy vznikají jeho slavné hry Macbeth, Král Lear, Bouře… Je cítit, že je to jeho mladá hra. Je rozpustilá, někdy to je kabaret… A crazy závěr, to nikdo neví, jestli jen nevěděl, jak to ukončit. Anebo, a k tomu se přiklání i Martin Hilský, si dělá legraci ze soudobých her. Protože to končí hodně romanticky, až vaudevillově. Kdybychom chtěli připustit. že byl geniální už tehdy, je to parodie na všechny romantické příběhy té doby. Ale budeme-li tvrdit, že to byl mladý člověk, pak si s tím nevěděl moc rady. Jsou tam motivačně velké nepřesnosti.

Vnímáte, jak se mění hry klasika, jak se časem vyvíjely?
Vnímám, a to je na tom to pěkný. A zajímavý.

Zatím jen radosti

Zkoušíte novinku po dost dlouhé době. S jakými obtížemi je to pro vás spojené?
Zatím je to spojené se samými radostmi. Protože herec potřebuje hrát a režisér potřebuje režírovat. A jak se myslelo, že už nic nebude, a včera se zase začalo zkoušet, tak to bylo velice krásný. Všem tam zářily oči, všichni do toho jdou s obrovskou radostí…

Berete to v současnosti i tak, že jste celému týmu dal naději?
Tu si, myslím, dáváme všichni sobě navzájem. Nemyslím si, že já. myslím, že spíš lidi skrz své dary, že nás podrželi. Jen díky tomu jsme zase tady, máme tu loď a zase hrajeme… To oni nám dali naději a my jsme díky tomu, že se vybraly peníze, zase mohli začít zkoušet. Jen se čekalo, až dosáhne ten baget určitého levelu, abychom s tím mohli začít. A my už si pak dáváme spolu jen radost.

Co bude následovat během léta?
Se Dvěma pány z Verony chceme jezdit po hradech. Tam, kde jen to jde ještě zařídit, domluvit se. Už se rýsuje dramaturgický plán na příští rok, chtěl bych alespoň čtyři premiéry, potažmo pět. Uvidíme. Oslovili jsme režiséry, ale je třeba se i velmi přesně naroubovat do různých grantových řízení a fondů… Teď pro nový repertoár hledáme nové hry, aby to bylo lákavé pro nás i pro diváky, mělo to svou uměleckou kvalitu a zároveň jsme vyhověli přísným pravidlům grantů tak, abychom na ně dosáhli.