Písničkář, kytarista, grafik, fotograf, cestovatel a skate rocker Jan Homola (ročník 1976), který se pro sólo dráhu v roce 2009 překřtil na Homolku Tobolku, dokončil loni druhé sólo album „Čarovánky". Snad až „sebevražedně" s ním přišel zkraje prosince 2012, CD nabízí prodejní síť Bontonland za 200 Kč.

Honzu spolu s jeho i bratrovou kapelou Wohnout a také s hosty Lety Mimo živě uvidíme v sobotu 9. března v ústeckém Music Clubu Doma díky projektu Rock in Ústí. Ale už o den dříve, v pátek 8. března, si hitů Wohnoutu užije litvínovský klub Kotelna.

Pokojové album

O vzniku alba, které točil doma v pokoji, dobře vypovídá deníkový záznam z webu www.honzahomola.cz.

„Nacházím se tak v půlce natáčení nové akustické desky," psal Jan do deníčku loni v létě. „Nemám termín dokončení, ani se tím nestresuju. Prostě točím, kdy se dá a jelikož jsem závislej na absolutním tichu, který k nahrávání potřebuju, jsem odkázanej na pár hodin v týdnu, kdy není rodina doma, soused neseká zahradu, neštěká za plotem pes, neletí letadlo, nebubnuje déšť na okna… takže je to velký dobrodrůžo," tvrdil Jan.

Hudba pro zábavu

„Dělám to jen pro zábavu a pro seberealizaci. Proto teď jdu cestou bez vydavatelství a sponzorů, což je nákladný, ale naprosto svobodný. Nemyslím při tom na prodejnost, líbivost, škatulky. To je na tom pro mě to nejcennější," směje se Honza Homola.

Krom nástrojů, které z technických důvodů točil v profesionálním studiu, se vše odehrálo v malé místnůstce vedle kuchyně. Právě sem si zval hosty s jejich nástroji i hrdly, aby vznikla spontánně experimentální směs jedenácti písní, kolekce „Čarovánky".

Vskutku to není běžné album, na naše poměry ne. Půlka instrumentální, druhá zpívaná… Vládne tu kytara, ale většinou akustické písně (třeba kytarůvka „Muší" na to, že je o obtížném hmyzu, je až něžná) nesou vzduchem i klavír, flétnu, smyčce, perkuse, kontrabas, housle, turecký sitár („Istanbul"). Je tu kombinace harfy a elektrické kytary, flétny i zpěvů ptáků (něžná „Ptačí"), či se poperou bicí se smyčci. Toť fór hodný Wohnoutů. Posmutněle zní „Můj starej pes", vzpomínka na kamaráda.

Koho asi pobaví?

„Osobně si kladu otázku, komu je album určené," váhá Jan. „Mohlo by bavit ty, kteří rádi hledají v hudbě překvapení," soudí. To autor těchto řádků potvrzuje. Jen tu není humor podobný tomu, který Jan má v sólo písni „Kroky Františka Janečka", ironicky zábavném songu s pointou. Ale i „Rak" o životě pozpátku je fajn, či finální „Superstar" („Chtěl bych být národním pokladem, v cílech si meze nekladem…" s hořkou pointou „Na superstar jsem už stár!") nebo zmíněná „Lednička", song o „krizi středního věku".

Zatracená lednička

„Nutíš mě šahat pod tričko, ty jedna zatracená ledničko… Když ruce v tobě mám, a v regálech lovím, na smrt přísahám, že tě nenávidím…" popisuje Honza Homola svou závislost. A řešení? Snad závěrečné rezolutní „Tak a dost!" ?

Na albu hostuje účelně Frederik Janáček (kontrabas, 123 minut), sám Homolka Tobolka tu „trápí" klavír, Borůvka zpívá „Ledničku", zní i Hnědé smyčce páně Xavierovy Baumaxovy. A „Istanbul", song s nimi a s hlasem muezína z Modré mešity v Istanbulu je opravdu úžasný! Dokazuje, jak někdy smyčce umí skladbu zvednout, nakopnout!

Hráli-li Wohnouti kdysi na festivalu v Kytlici z Janovy první sólové desky dva kousky, asi to na jejich koncertech zůstane stejné; jen snad z Janovy novinky zvolí písně zpívané. Nerad bych, aby pravověrní Wohnoutí fans získali živě dojem, že „Jan kytaru teprve ladí". Ale to byl jen humor.

Ovšem ani neúčast zpěvačky Radky Fišarové by nemusel být až takový handicap, byť její song „Do nebe" je opravdu podařený, folkově nadýchaný atmosférický kousek. Skvělá volba zpěvačky podobně jako vokál (a gotická harfa) Hanky Blažíkové v až folklorní písni titulní, v „Čarovánkách".

Až parodie? Možná…

„Ovšem nahradí-li muzikálovou star Radku Fišarovou v hitu „Do nebe" živě Honzův bratr Matěj, vše může sklouznout až k parodii," odhaduji. No ovšem, to tedy může! „Ale je tu snad někdo proti?!"